Jdi na obsah Jdi na menu
 


Josef Čech - Rodinné poznámky

7. 9. 2007
Psáno v době druhé světové války
L.P. 1938

Zapsal

Čech Josef
Moravský Písek, Nádražní 500

Čech Josef
Narozen 18. září 1893 v Písku na Moravě v čís. 192.
Syn Tomáše Čecha, tesaře na dráze v Břeclavě a jeho manželky Terezie, rozené Obdržálkové.

Vychodil 4 třídy obecné školy v Písku a měšťanské školy III. třídy v Bzenci. Vyučil se řemeslu kovářskému od r. 1909 do r. 1912 u p. mistra Aloise Andrýska v Písku v čís. 191. Pracoval jako dělník kovářský u p. mistra Josefa Zdráhala v Křenovicích u Kojetína, u p. mistra Karla Dvořáka v Písku a jako kovář v cukrovaru v Kojetíně.
V roce 1914 odveden 6. srpna po vypuknutí světové války. Narukoval do Štokravy k 11. pluku císařských dragounů. Tam jsem byl do 28. října 1918.
V roce 1915 v únoru jsem jel na frontu ze Štokravy jako kovář. Vrátil jsem se do Štokravy po 10ti měsíční době ve frontě na Rusku. Za 5 týdnů jsem jel zase s transportem na frontu v Rusku. V r. 1916, 5. května jsem byl dekorován stříbrnou medailí za zachránění důstojníka p. nadpr. Kodoliče, kterého jsem těžce zraněného odnesl přes prudkou dělostřeleckou palbu do bezpečí a zachránil před jistou smrtí. Na jeho výpovědi byl jsem vyznamenán touto stříbrnou medailí dne 5. května 1916 pod čís. / Stdbfl./ No. 30-1916. Povýšen na desátníka dne 16. června 1917. Bronzovou medaili obdržel za statečnost a za nepřetržité 12. měs. služby v prvé frontě pod čís. No. 72-1917 /Stdbfl/.
Zúčastnil jsem se bojů v Itálii, kde jsem jel z Ruské fronty na Italskou v r. 1917 v září. V Rusku jsem se zúčastnil těchto bojů v místech Horodenka, Černalice, Latač, Chmelová, Chmelůvka, Brikenkopf, u řeky Dněstru, u Kolomeje, v Podkarpatské Rusi u Keveš – Liget.
V Itálii jsem se zúčastnil bojů na frontě Sant. Petro, F. Gemeinde, Monte Rover, Rovereto a Merán. Větší krásu jsem v životě neviděl jako v Meránu. Ty fíkovníky, pomerančové a limonové stromy a v Roveretě lanovou dráhu 1200m vysokou z hory na horu do přístavního města Kaldonáco. Krásy staveb, vil, mostů, úprava města Merána byly nádherné. Byly tam vily samých evropských mocnářů a knížat, hrabat a milionářů. Paláce měly nejkrásnější ruský car a rakouský císař. Pak Rotschildové a hrabata polská.
Z vojny jsem se vrátil po nepřetržité době 52 měsíců a 16ti dnů domů.
V r. 1918, 4. prosince jsem začal pracovati u dráhy v Břeclavě jako kovář za 4K. 20 hal. denně. V r. 1921 jsem byl jmenován podúředníkem Čsl. drah. Přednostou odboru pro udržování dráhy byl p. v. r. Ing. Vašina Rudolf a traťmistrem také přeložený z Břeclavi p. Vrzala Jaroslav. Pro nemoc (nervová choroba) jsem byl penzionován 20.4.1940 a do trvalé výslužby 1. května 1941. Řed. čís. 7/114a – I – 1941.
Křestní list: kniha svazek V, list 53, čís. 383. Diecéze Olomouc, Děkanství Bzenec, fara Moravský Písek. Bylo nás 7 dětí, sestra Mařenka zemřela v r. 1896, když mi byly 3 roky. Byl jsem pátý ze sedmi dětí.
Ke sboru dobrovolných hasičů jsem vstoupil 1.2.1920 v Domaníně. Od roku 1923 v Moravském Písku, kam jsem se přestěhoval do domu čís. 192. Jmenován čestným členem sboru dne 30. srpna 1942. Předsedou od roku 1931. Jednatelem 10. župy Rychmanovy ve Bzenci jsem byl 2,5 roku až do mého onemocnění. Bylo u naší župy 28 sborů. Starostou 10. župy byl bratr Jan Jelínek, ředitel měšťanské školy v Nové Vsi u Uherského Ostrohu. Náčelníkem byl Josef Heger, ředitel měšťanské školy ve Veselí nad Moravou, jednatelem Josef Čech, Moravský Písek čís. 500. Pokladníkem byl Martin Kozumplík z Veselí nad Moravou. Místostarostou bratr František Ulbrecht, sklad tabáku ve Bzenci v r. 1938.
V roce 1938 jsem byl členem obecního zastupitelstva a zároveň jako policejní komisař v obci a pokladník až do r. 1940 do mé nemoci. V roce 1925 jako předseda m.v.d. (?) v Břeclavi a členem O.v.d. v Brně u ředitelství státních drah. V roce 1935 předsedou m.v.d. u Odboru v Uherském Hradišti I. A člen O.v.d. v Brně u ředitelství Státních drah. Oženil jsem se 26. listopadu v roce 1916.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Informace pro pani Danuši Večerkovou

(Zdeňka Čechová, 13. 10. 2010 12:22)

Bohužel jsem dědečka neznala, umřel dřív než jsem se narodila. Žijí ale jeho dva synové Zdeněk a Josef. Celý článek jsme našli v jeho deníčku a opsali na internet. Zkusím se zeptat, zda něco neví o tátovi.
Zdravím

Danuše večerková

(František Šimík, 26. 2. 2010 23:49)

Já jsem také v šoku můj tatínek byl Josef a děda také jen praděd byl Matouš Šimík

informace

(Jirka, zástupce admina, 7. 9. 2009 7:38)

pokusíme se něco zjistit, ale uvidíme co zjistit půjde..

Prosba o informaci

(Danuše Večerková, 2. 9. 2009 19:52)

Jsem přímo v šoku, lO let hledám po internetu, kdo z okolí UH nastoupil do STOCKERAU - Štokravy v l.světové válce a jak se pluk jmenoval a teď mám zásluhou vzpomínek tohoto pisatele jasno. Prosím Vás, ozvěte se mi. Jsem vnučka JOSEFA ŠIMÍKA z Kostelan u Uherského Hradiště,který do války odcházel také ze Štokravy. MOC PROSÍM o jakoukoliv informaci.

nádhera

(klempíř oto, 1. 3. 2008 14:49)

to je super, zakovy bohaty a hrdinsky zivotopis...
ani nevim ,jestli jsem ho znal nebo ne
zdravim