Jdi na obsah Jdi na menu
 


První křest ohněm partyzánů oddílu „Olga“

3. 5. 2013

První křest ohněm partyzánů oddílu „Olga“
 
       
Partyzánský oddíl „Olga“ vznikl počátkem ledna 1945, rozvíjel bojovou činnost na střední Moravě. Oddíl založila čtveřice příslušníků partyzánské brigády Jana Žižky - Pepek (Josef Houfek), který se stal jeho velitelem, Olga (Františáková), po níž byl oddíl pojmenován, Láďa (Verner) a Sarko (sovětský partyzán Semjon Žukov) Hlavní základna oddílu byla ve vesnici Nemochovicích na Vyškovsku.
        První bojové akce podnikali partyzáni hlavně za účelem získání zbraní, které byly rozhodující pro další početní růst oddílu. Zpočátku získávali partyzáni výhradně lovecké pušky, které odnímali v hájenkách a v myslivnách v prostoru Chřibů a Ždánického lesa. Tyto akce umožnily, že se oddíl „Olga“ během ledna 1945 rozrostl asi na 20 členů.
        Tehdy byl oddíl rozdělen na tři čety, jedna z nich dostala za úkol přepadnout četnickou stanici v Nížkovicích u Slavkova a zmocnit se dalších zbraní. Do čety byly zařazeni partyzáni Láďa (Verner), Jirka (Jírovský), Ludva (Koukal), Ruda (Kamenný), Vláďa (Kristek) a ruda (Venhuda), který byl jejím velitelem.
        V noci na 6. února 1945 se partyzáni vydali na pochod. Z Nemochovic zamířili do Ždánického lesa. Po krátkém odpočinku v hájence nad Letošovem pokračovali v další cestě. Kolem třetí hodiny ráno dorazili k hájence Zlatý jelen, která ležela v hloubi Ždánického lesa.
V hájence žil v té době hajný Stanislav Dunaj se svou rodinou. Ochotně pustil partyzány dovnitř. Když ho požádali o přístřeší dal jim najíst. Řekl jim aby si šli odpočinout, že půjde sám na hlídku. Partyzáni se vyspali, nasytili a navečer připravovali k odchodu. Ještě než se rozloučili s rodinou hajného Dunaje, ozvalo se silné bušení na dveře hájenky. Dunajovi nejprve neměli v úmyslu otevřít. Po chvíli však uslyšeli hlas známého četnického strážmistra, který je žádal aby otevřeli, že venku je německá policie s četníky. Hajný šel k domovním dveřím, partyzáni zatím vyklouzli nehlučně na dvůr, který byl chráněn ze ří stran obytnými a hospodářskými budovami.
        Nacisté vtrhli dovnitř. Jejich velitel SS-hauptscharführer P. Dautert křičel na hajného, chtěl vědět zda jsou v hájence partyzáni. Dostal sice zápornou odpověď, ale nejistota domácích lidí posilovala podezření, že něco není v pořádku. Esesák nařídil hajnému, aby otevřel dveře na dvůr a aby vyšel ven jako první.
        Bylo slyšet otvírání branky ze dvora do zahrady. Když jeden z nacistů posvítil do tmy baterkou, padl světelný kužel na jednoho z partyzánů. Ozvalo se zvolání: „Hier sind partisanen!“ a v zápětí začala střelba ze všech stran. Partyzáni prchali do zahrady, odkud se chtěli dostat přes plot do lesa. To se podařilo jen Ludvovi. Jirka byl při zdolávání plotu zasažen dvkou ze samopalu a s bolestivým výkřikem padl na zem. Jako další se pokusil uniknout přes zahradu velitel čety Ruda, u plotu však najedno ucítil prudkou bolest v pravé noze – klesl jako podťatý. Dalším zraněným byl Láďa, který byl zasažen do lokte pravé ruky.
        Výstřelem některého z partyzánů byl zraněn jeden z četníků. Po chvíli přestřelka utichla, partyzáni se ukryli s pomocí hajného dcery Aničky na seníku. Nacisté je tam neobjevili. Domnívali se, že unikli do lesa. V jejich rukou zůstal těžce raněný Jirka, kterého odnesli do kuchyně, kde ho jeden z nacistů vyslýchal. Jirka měl na sobě tmavé jezdecké kalhoty a vojenskou blůzu s opaskem – fašisté ho považovali za parašutistu. Při výslechu Jirku mučili – jeden z tesáků mu šlapal okovanýma botama po rozpažených rukou. Na všechny dotazy Jirka pouze řekl, že se jmenuje Georg. Na otázku: „Kolik vás seskočilo?“ odpověděl: „Dvacet.“
Těžce zraněný Jirka nevydržel útrapy výslechu a skonal.Jeho poslední slova byla: „Umírám za vlast.“
        Potom si nacisté začali vylévat zlost na Dunajových. Hajného Dunaje surově zbili. Přesto nevyzradil jména partyzánů. Jeho manželka z rozrušení omdlela. Hajného potom dopravili v poutech na gestapo do Uherského Hradiště, odkud byl poslán do vězení, kde se v květnu 1945 dočkal osvobození.
        Po celou dobu výslechů byli čtyři partyzáni ukryti v seníku. Ráno po odchodu tesáků a četníků se vydali na zpáteční cestu do Nemochovic. Postupovali zvolna hlubokým sněhem, zanechávali za sebou krvavé stopy. Museli často odpočívat, takže teprve k ránu příštího dne našli útočiště ve stavení nemochovického rolníka A. Sedláčka. Partyzáni bylyi velmi zubožení. Oba zranění – velitel Ruda a partyzán Vláďa – byli nouzově ošetřeni a z rozhodnutí velitele oddílu byl k nim povolán lékař z Brankovic. Partyzán Vláďa byl dopraven v horečkách a s těžkým zápalem plic ke svým rodičům do Kunovic.
        Na rozkaz nacistů bylo mrtvé tělo partyzána Jirky ofotografováno – dokonce byly sňaty i otisky prstů. Četníkům v Nižkovicích pak bylo uloženo, aby se postarali o jeho pohřbení. Tak se tělo nešťastného Jirky objevilo v márnici na hřbitově v Heršpicích u Slavkova, neboť hájenka Zlatý jelen ležela v katastru této vesnice. Měl být uložen do hrobu nahý, bez účasti veřejnosti.
        Místní českobratrský farář se proti tomu ohradil a žádal, aby byl respektován hřbitovní řád. Na obecní útraty byla zhotovena prostá dřevěná rakev, do které bylo Jirkovo tělo uloženo zabalené do bílého prostěradla. Pohřební obřad se konal 8. února 1945 za účasti kněze a četnické asistence. Za několik dní se objevil u Jirkova hrobu prostý věnec z umělých květin s nápisem na stuze: „Ubitému vlastenci – bratři!“ Jirkův hrob tímto způsobem označili a ozdobili příslušníci partyzánské skupiny „Zdenka“, jež měla svou základnu v Rašovicích u Slavkova.
        Dvaadvacetiletý Jirka Jírovský byl prvním z partyzánů oddílu „Olga“ který obětoval za osvobození své vlasti to nejdražší, co měl – svůj mladý život. V pozdějších srážkách pomstili partyzáni oddílu jeho smrt, když pobili desítky fašistických nepřátel, mezi nimi i zmíněného esesáckého hauptschrführera Dauterta.
Václav Peša
 
 

scan014.jpg

 

scan0144.jpg

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

To snad ne ....

(gr6, 14. 11. 2014 22:25)

V hájence žil v té době hajný Stanislav Dunaj se svou rodinou. Ochotně pustil partyzány dovnitř. Když ho požádali o přístřeší dal jim najíst. Řekl jim aby si šli odpočinout, že půjde sám na hlídku.

a ještě jednu třeba o červené karkulce ....
tomu nemúže věřit ani malé dítě
o tzv. partyzánech z roku 45 mám info od svého otce a to co tu uvádíte je naprostý blábol - něco jako legenda o Fučíkovi ...

Re: To snad ne ....

(administrátor, 15. 11. 2014 7:03)

Pokud čtete, je zde uveden zdroj odkud je čerpáno. Z fotografie je i zřejmé že se jedná o tehdejší tisk.

Takže teď tu o červené karkulce..
Jeden pán povídal, že za humny je drak.. nebo tank?

Hanět umí každý.. sepište co víte a my to rádi zařadíme jako další příspěvěk.

knížečka

(Jirka, zástupce admina, 7. 10. 2013 20:26)

Bude se nejspíše jednat o tuto: http://www.kvh.estranky.cz/fotoalbum/dokumenty/po-stopach-partyzanskeho-oddilu-__olga__/ , kerou máme na našich stránkách přefocenu.

Zajímavé

(nemcaj, 17. 8. 2013 22:44)

K této události mám malou knížečku z dob komunismu, jelikož pocházím ze Ždánic a zmiňovaný památník je jen kousek. Jako dítě jsem tam pravidelně chodil.