Jdi na obsah Jdi na menu
 


Litobratřice

11. 4. 2006
Sepsal Dr. Johann Zabel
Česky zpracoval Ing. Lubomír Mazel CSc ( Vídeň 1955 )

Historický pohled, válečná období
Farní kostel, hřbitov
Kříže a sochy, škola, starostové
Hraniční pochůzka, místní názvy
Organizace a spolky

Německá verze : Historie des Dorfes Leipertitz deutsch

Odkaz na rakouské stránky o Litobratřicích : http://web.utanet.at/l.fink/
Odkaz na české stránky : www.litobratrice.cz



Popis a hospodářská situace obce

V severozápadním cípu okresu Mikulov v slunné jihomoravské krajině leží uprostřed úrodné nížiny naše obec Litobratřice. Zaujímá katastrální pozemek 2.225,49 ha a měla 1318 obyvatel, vesměs německé národnosti a římsko-katolického vyznání. Obyvatelé se kromě několika řemeslníků převážně živili zemědělstvím, při tom se zabývali chovem dobytka, pěstovali zeleninu a révu vinnou.
Obec leží 18 km severozápadně od Mikulova na spojnici Mikulov-Znojmo. Obec je komunikací spojena na severu s Jiřicemi, jihovýchodně s Drnholcem, na jih s Hrušovany nad Jevišovkou, západně s Břežany. Silnice vedou do Troskotovic, Jevišovky, Přibic, Mackovic a Dolenic. Stanice dráhy, která je vzdálena 3 km spojuje obec s Brnem, Znojmem, Mikulovem, Břeclaví a Vídní. Autobusové spoje dávaly možnost rychlého dosažení všech míst na spojovací silnici mezi Mikulovem a Znojmem.
Nejvyšší bod Litobratřic je "Liščí kopec", 234 m n.m., 2 km jihovýchodně od obce. Odtud se otevírá pohled do dálky na sever, jihovýchodně k Pálavským kopcům, k Mikulovským kopcům se Sv. kopečkem, k Mikulovu s Ditrichštejnským zámkem. Z rakouské strany je vidět Sokolí vrch (Falkenstein) a Staatzerberg se zříceninou hradu.
Obec Litobratřice zčásti leží v dolině, lemované množstvím robinií, obecně zvanými akáty, které obec halí v období květu do moře červeno-bílích květů. Jakoby z lesa ční daleko viditelná kostelní věž, typické znamení obce.
Litobratřice jsou staré svým osídlením. První stopy vedou do XII. století a mohly být ovlivněny (osídlení) směrem toku místního potoka. Potok je pojmenován podle obce, kterou protéká. Pramení na severozápadním okraji obce. Napájí obecní rybník, teče jihovýchodním směrem obcí a jejím katastrálním územím a u Drnholce ústí do Dyje.
Silnice probíhající od severu na jihozápad dělí Litobratřice na dvě poloviny. Na levé straně stojí škola postavená v r. 1885. Před školou byl v r. 1921 postaven památník obětem I. sv. války. Na 226 m n.v. vysoko položeném kostelním náměstí stojí chrám zasvěcený sv. Jiřímu s věží vysokou 37 m. Naproti kostela je fara, stará přízemní stavba s vysokými klenutými místnostmi a mohutnou střechou. Na téže pravé straně silnice je obecní hostinec, obecní kancelář, pošta a západně zbrojnice dobrovolných hasičů. Současně navazuje náměstí, osázené v r. 1939 mladými kaštany. Tam se konaly obě pouti, na sv. Jiří a podzimní pouť (svátek svěcení kostela) a ostatní slavnosti a oslavy místních spolků. Do budoucna se uvažovalo využívat náměstí jako tržiště.
Ulice neměly oficiální pojmenování. Avšak v lidovém podání byly přece jen názvy: Velká dědina, Malá dědina, Ulička, Hetscherlův kopec, Mariahilf, Hrázní (Obranná), Rybniční, Pohřební, Mléčná a Volský kopec. Služby občanům poskytovali: 2 pekaři, 2 řezníci, 3 hospodští, 2 trafiky, 5 obchodů se smíšeným zbožím, 3 kováři, 1 zámečník, 2 stolaři, 2 malíři pokojů, 4 krejčí, 3 ševci, 1 sedlář, 10 zedníků a 3 tesaři.
Obyvatelé se shromažďovali v různých spolcích. V pěveckém, tělovýchovném a ve spolku pro mládež. Také spolek katolíků nacházel plnou podporu obyvatel. Kromě toho v obci existovaly spolky mající spojitost s povoláním a se zemědělstvím (mléčná společnost, pojištění hovězího zvířectva, vodní společnost a vzájemná pomoc u dobrovolných hasičů).
Díky bohaté a úrodné půdě a díky píli obyvatel bylo zemědělství vysoce prosperující. Pěstovali: pšenici, žito, oves, ječmen, z luštěnin: čočku, hrách, fazole, proso, z jetelů: lucerku, červený jetel, esparsettu, z okopanin: kukuřici, brambory, krmnou a cukrovou řepu. Pěstování cukrové řepy zvláště ovlivňovala blízkost hrušovanského cukrovaru. V letech před r. 1918 a po 1938 se hodně pěstovaly ranné brambory, zelenina, okurky a rajčata. Zčásti se ještě úhorovalo.
Pozornost byla věnována chovu skotu. Obec chovala ve vlastní správě 4-5 plemenných čistokrevných býků. Mléko se dodávalo do výkupu "Mléčné společnosti" a ta pak zařizovala další včetně transportu.
Důležitou součástí hospodaření byl chov bravu, hlavně selat. Selata z naší obce byla známá široko daleko. Skoro v každém hospodářství byly 2-3 plemenné prasnice, často i více. Každou středu byla selata odvážena na trh do Drnholce, nebo handlíř je vykupoval přímo u hospodáře. Každý rok bývaly v hospodářství 3-4 domácí zabíjačky a kromě toho značný počet prasat byl prodáván řezníkům.
Radostí a pýchou hospodářů byli jejich hezcí koně. V okolí byly plemenné stanice: v Drnholci a v Jiřicích pro lehké anglické polokrevníky a pro oldenburské plemeno, v Micmanicích a v Šaldorfu pro těžké belgické koně. Pozornost byla věnována také chovu drůbeže.
Ve vinařství se nejvíce uplatňovaly následující druhy: červenobílý a zelený Veltlín, Sylván, Neuburg, ryzlink, vlašský ryzlink. Přes zákaz byly pěstovány také některé francouzské druhy.
Ovocnářství velmi utrpělo těžkou bouří 18.7.1910, kdy bouře charakteru orkánu vyvrátila ořešáky a jabloně. Zbytek zničila zima 1928/1929, kdy teploty klesaly až pod -330 C. Přesto se jednotlivě urodily třešně a višně, které především posloužily za potravu špačkům, ale ke sklizni nikoliv. Hrušek se však urodilo dost a nové stromy byly zasazeny, především meruňky a broskve. Také švestky a durancie společně s morušemi.
Stav zvěře byl velký. Průměrně bylo zastřeleno ročně 1200 zajíců, 1900 koroptví, 300 bažantů, 20 kusů srního. Také jezevec se vyskytoval. Na "Dlouhých osminách lánů" a na "Dlouhých přídavcích" se vyskytoval i drop, jihomoravský pštros.
Na místním rybníku se vyskytovaly divoké kachny, na podzim pak divoké husy ve velkých hejnech. Běda, jestliže se snesly na ještě nesklizené kukuřičné pole.
Chov ryb v místním rybníku vydával lov kaprů, kteří byli prodáváni obyvatelům kolem svátku Všech svatých. Výlov se konával pravidelně 31. října.
V roce 1935 bylo v obci 13 včelařů, kteří obhospodařovali 292 včelstev. Kolem obce byl obecní les, který ji zásoboval palivovým dřívím. Počty stromů byly doplňovány vysazováním ze školek, které byly na pastvinách v Dolních Pavlovicích. Plochy osázené akáty byly v rozmezí 6-8 let káceny a obnovovány, olšové porosty pak v intervalech 8-10 let. Zásoby sazenic vrb byly rozmnožovány v Dolních Pavlovicích. Dvě malé plochy zlatých a stříbrných vrb sloužily k zásobování výrobců košů.
Obecní louky v Dolních Pavlovicích a na "Prahu" byly každoročně prodávány ke dvojí sklizni.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Historie des Dorfes Leipertitz

(Martin Michal, 7. 4. 2007 13:24)

Historie des Dorfes Leipertitz deutsch: http://www.litobratrice.cz

D-85435 Edring bei München

(Tretter Richard, 21. 3. 2007 19:14)

Ach wenn ich doch tschechisch lesen koennte. Ob mir obige Zeilen je´mand ins Deutsche übersetzt?
Vielen Daank im voraus.
M.f.Gruessen
Richard Tretter, Email: richard@tretter.net