Jdi na obsah Jdi na menu
 


7. března 1817 se stal vedoucím školy mušovan Josef Rinder, půlláník, podle dekretu c.k. krajského úřadu v Brně. V souvislosti s pověřením dozoru nad školou dostal také právní dozor a hlas hned za soudcem, aby při nízkých hodnotách zastupoval školu a učitele, podporoval návštěvnost školy, psal popisy školy schopných a pomáhal učiteli při vedení knih a vymáhání dlužných naturálních dávek i školného. Bere na vědomí bezplatné poskytování knih, předepsané zařízení školního bytu, zřízení učebny, vyučovací obory, vystupování učitele na veřejnosti, příp. chování jeho pomocníka a školní mládeže. Všechno protizákonné je povinnen diskrétně, s láskou a pochopením, bez velkého povyku a hádek, napravovat nebo podat hlášení na vyšší instanci. Svůj úřad má vykonávat s láskou a pro blaho mládeže a k nejlepšímu prospěchu školy.

Soudobé události

1817 - zámek Mikulov navštíví rakouský korunní princ a pozdější císař Ferdinand dobrotivý.
1820 - 14. srpna se vzdává panstvo Mikulov práva pastvy na mušovské Hutweide.
1822 - horké a suché léto. Výborný vinařský rok, zrovna tak, jako léta 1825 a 1827. Dochází k novým výměrám půdy a registraci erbů. Tentokrát nebyl zanesen do plánu geometrem Dismasem Lenzem pozemek s trianglem, nacházející se v majetku rodiny Wiesinger - Lieber jeko soukromé vlastnictví, nýbrž byl připojen k panskému majetku Mikulov - Židlochovice. Všechny námitky, dokumentované starými doklady o koupi a právu, zůstaly bez výsledku. Stížnost se vedla do r. 1864, ale bezvýsledně, pozemek s trianglem se ztratil.
Základní matrika mušovských daní z roku 1820. Je popisován majetek obce, jména jednotlivých občanů.
1824 - nové hraniční popisy Mušova. 31. května protokolovány, opatřeny podpisy zástupců sousedních obcí a jejich pečetěmi. Tento doklad je důležitý nejen kvůli popisu hranic, ale také kvůli starým selským a panským pečetím. Nachází se na ní také krásná pečeť tržního Mušova. Pečeť Ivaně dokazuje, že také tato obec byla vždy německá, je na ní dub s devíti žaludy. Stará hraniční označení, když měla být nahrazena novými, měla zůstat jako svědek minulosti v muzeu, alespoň ta, která měla vyryté znaky. Většina z nich nese letopočet 1766, jeden 1748, kdy bylo nové určování a vymezování hranic. Staré spory mezi Ivaní a Mušovem na staré Jihlavce a židlochovickým panstvem, které roku 1822 neoprávněně vykácelo část lesa, který patřil mušovským, byly rozhodnuty podle protokolu z 10. června 1824.
1825 - 15. května silný mráz, všechno pomrzlo. První měření obecní rozlohy obce Mušov a zakreslení do mapy, uloženo na pozemkovém úřadě v Brně, Kobližná 8. Pak následovalo definitivní vytyčení hranic obce 28.3. 1826, které není měřeno kroky, nýbrž mírou. Pak následuje očíslování pozemkových parcel. Toto očíslování leží v obecním archivu a je cenným dokladem pro každého mušovského občana, protože tam může zjistit rozlohu majetku svých předků. Podle soupisu měl Mušov v roce 1825 celkem 19 půlláníků, 22 čtvrtláníků, 1 osminuláníka, 32 resp. 34 chalupníky, 1 radnici, 1 hospodu, 1 školu, 1 knížecí myslivnu, 1 obecní kovárnu, 1 dům obecního sluhy, 2 obecní domky (pastoušky) a 1 mlýn. Celkem 83 domů.
1826 - je zcela vykácen sv. Kopeček u Mikulova a proměněn v pastvu pro ovce.

Novosti v polním hospodaření

Kolem roku 1830 došlo ke změnám v polním hospodaření, které byly způsobeny nedostatkem orné půdy. 1000 let bylo zvykem v německých zemích mít třípolní hospodaření. 1/3 orné půdy ležela ladem, pásl se na ní dobytek, 1/3 byla pro ranné výsadby a 1/3 pro zimní. V roce 1825 upustilo panstvo od toho, aby půda ležela ladem a přešlo k výměnnému obdělávání. Toto znamenalo zvýšení stavu dobytka, vedlo ke zvýšení výnosů, k lepšímu hospodaření a zlepšila se životní úroveň sedláků. Byl to významný bod v historii našeho zemědělství.

Jak žil sedlák před 100 lety
z vyprávění 85ti letého mušovana Martina Lichtmanna

Tenkrát se sedlákovi vedlo špatně, přestože měl velké hospodářství. Moc práce s pluhem, ale málo výnosu a proto také v domě žádné peníze. Jen hodně bohatí sedláci mohli v zimě zabít 1 - 2 prasata a sem tam jíst maso. Na stole vinařů a chalupníků se objevovalo maso nanejvýš o pouti. K snídani byla většinou zasmažená polévka. K obědu zase polévka (fazole, čočka, brambory, česnek) , moučníky, taštičky nebo knedle. V létě se k obědu vůbec nevařilo, muselo se vyjít se suchým chlebem a i ten byl před blížícími se žněmi vzácný. Večer pak byla polévka, sem tam krupičná bublanina, nebo kaše, nebo "Scharmeisl", směs drceného žita a prosa. Velké dvory nemohly svou práci zastat samy a byly odkázány na pomocné síly. Na masopust, někdy i k třem králům už chodili kopáči a prosili o práci. Ta se pak sjednávala. Každý sedlák si bral 3 mlátiče, kteří museli pracovat se ženou a dětmi u sedláka po celý rok.
Časně z jara se stříhalo ve vinicích vinařskými noži. Řezání bylo pracné a náročné. Muselo se začít už v únoru, sotva keře vyčuhovaly ze sněhu, protože v březnu už bylo nutno začít pracovat na polích, orat a sít. Ten, kdo rozséval, si uvázal kolem ramen plátno a při každém kroku rozséval zrno. Nejvíc práce daly žně. Tyto práce zase dělali ti tři mlátiči se ženami a dětmi. Žně trvaly dlouho, protože všechno obilí bylo řezáno srpy. Museli se vzít nádeníci na denní práci a všichni museli být pilní. Než vyšlo slunce, muselo se začít s prací a až večer, po západu slunce, se srpy daly z ruky. Kolikrát byla noc, když sekáči šli domů, ponocný odhoukal 23. hodinu a ráno ve 3 hodiny se muselo znovu začít. Pro nádeníka se platilo 16 až 30 krejcarů a dávala se i strava, ale většinou jenom příplatek na chleba.
Víno bylo málokdy a jen při mimořádných příležitostech (dobré ukončení žní, konec mlácení obilí). Mlátilo se cepy, jejichž palice byly opatřeny železnými kruhy. V sobotu ve 12 hod. končila práce. Ženy uklízely domovy, drhly do lesku nádobí, drhly země v kuchyni a ve světnici. Muži se věnovali dobytku a různým pracím v domě. Kdo vlastnil sklep, podíval se, co je tam zapotřebí udělat a přechutnal víno. Neděle dopoledne byla věnována návštěvě kostela, odpoledne návštěvě hospody, kuželkám a hře v karty. Zvlášť bohatí sedláci často ukazovali, co si oproti chudobným chalupníkům mohou dovolit. Jejich rozhazovačnost a často strach před těžkou prací, někdy také neštěstí (nemoc, mor dobytka, neúroda, mrazy, požáry, válečná utrpení), uvrhly mnohý selský dvůr do dluhů, zatímco chalupníci žili skromně a tenkrát měli často víc peněz, nežli sedláci. Mnohé selské stavení muselo být prodáno a přešlo do rukou chalupníka a tak v roce 1750 vidíme určité sociální přeskupení také v katastru obce Mušov ( viz. obligace Matyáše Janitschky z 1.1. 1813, nebo výměnná smlouva Jiřího a Kateřiny Rinderových s Matyášem a Rosalií Pfennigovými). Velmi chvályhodné pro staré mušovské rodiny je skutečnost, že zůstaly a snažily se udržet své dvory pro své potomky až po dnešní generaci.

Soudobé události

1827 - požehnaný vinařský rok.
1829 - krutá zima s hojností sněhu, velké povodně. Požehnaný vinařský a ovocnářský rok.
1831 - poprvé se v Evropě objevuje cholera. Byla sem zavlečena z Ásie a řádila také v Mušově. Během tří týdnů zemřelo 36 osob.

Nemocní cholerou roku 1831

V obecním archivu je seznam nemocných cholerou s účtem lékařského ošetření a poskytnuté medikamenty z 1.3.1833 (nebo 1831?). Nemocní byli ošetřováni ranhojičem Josefem Kohoutem a panem Hummlem z Mikulova, za což dostali 188 zl. Níže je uveden seznam nemocných, kteří se většinou uzdravili a účty podepisovali, i když se tam objevuje + + + , což znamená, že ne všichni občané uměli psát. Uvedená čísla domů sdělují, kde všude cholera řádila.
....následuje výčet občanů.....

Soudobé události

1832 - pan Groll objevil na své vinici na p.č. 2128 (nynější majitel Josef Lieber) studnu. Dřevěná výplň byla prolomena. Studna byla tak hluboká, že ani dlouhá šňůra nedosáhla na dno a světlo zhaslo - jedovaté plyny. Studna byla zakryta dubovými trámy. Pan Ivenz ? objevil v 7. a 8. řádku  své vinice zbytky zdiva s nápisy.
1834 - zase velmi suchý rok. Hodně dobrého vína. Byl to nejlepší vinařský rok 19. stol. Kvůli velkému suchu nevzklíčily ozimy. Zrnka ležela v zemi suchá. Až v dubnu 1835 vzklíčilo. Zima byla mírná a leden tak teplý, že už v únoru kvetly stromy. V Horních Věstonicích ozdobil kostelník Benedikt Beidl 2. února svíčkami a kvetoucími mandlovými větvičkami oltář.
1835 - velké sucho trvalo po celý rok. Teprve koncem září padl první déšť. Hodně dobrého vína. Znovu vypukla cholera.
1836 17. srpna - císař Ferdinand Dobrotivý jel přes Mušov ke korunovaci do Prahy.
1838 - zima bohatá na sníh. 1/2 metru ho leželo až do poloviny dubna. 8. května zmrzly vinice.
1839 7. července - jela první železnice na císařské severní dráze s 3 vlaky a 700 muži z Vídně přes Břeclav do Brna. U Vranovic narazila lokomotiva třetího vlaku do posledního vozu druhého vlaku, takže mnoho osob bylo těžce zraněno. Sedláci viděli v železnici dílo ďábla, když lokomotiva funíc a kouříc jela kolem
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář