Jdi na obsah Jdi na menu
 


U starého mostu přes Dyji 

Dyje byla zákeřná voda, plná hlubin a vírů, přesto, že měla klidný tok. I dobrý plavec byl stržen jejími víry a až po mnoha dnech vyplaval. Já sám jsem viděl v srpnu 1883, když byl stržen mušovský splav a z dunajovické strany řeka rychle odtekla, její dno, které bylo většinou rovné, ale náhle tam byly 6 – 10m hluboké jámy a tak hluboké praskliny, že na jejich dno nedosáhla žádná tyč a vykládalo se, že se tam klidně schová kostelní věž. Vířící a valící vodou při tání ledů měly kdysi tyto trhliny vzniknout a rok od roku se prohlubovaly. Jedno z nejnebezpečnějších míst bylo místo u starého dřevěného mostu, u sv. Jana. Nebylo roku, aby se tam neutopila jedna nebo více osob.
Ještě v devadesátých letech táhli po říšské silnici tovaryši na jih i na sever, šli na vandr a hledali si nového mistra. U dřevěného mostu přes Dyji bylo krásné místo na odpočinek. V létě stávala u sv. Jana obchodnice, která prodávala zralé ovoce a potraviny. Unaveni putováním na horkých prašných cestách se zde cestující rádi zastavovali, osvěžili se, a také v blízké studánce byla dobrá voda. Pod mostem, u brodu, bylo krásné místo na koupání, 10 kroků nahoru a 10 kroků dolů. Kdo překročil tyto hranice, potopil se v hloubce a jen dobrý plavec se mohl s bídou dostat zpět na břeh. Přesto, že tam stála tabule s velkými písmeny „Vzhledem k velkým prohlubeninám se před koupáním varuje“, našli zde mnozí smrt. Mělčina pod mostem, kde mohly projíždět vozy mnohé zlákala přesto, že zde byla výstražná tabule. Milíře mostu způsobovaly silné proudění a 10 kroků dále byl prudký spád s pomalým, ale mocným vírem. Tam se mnoho lidí utopilo.

Prolomil se led

V lednu 1868 lovili mušovští rybáři paní Eignerové z Dunajovic, majitelky mlýna, od mlýna nahoru. Protože byl velký úlovek a paní Eignerová byla u večeře štědřejší nežli obvykle, byla už pozdní noc, když se rybáři vraceli domů. Při svitu měsíce a malém množství sněhu šli rybáři ve dvou skupinách nejkratší cestou přes zamrzlou Dyji k Mušovu. Když přišli první k Rundsee, začal praskat led. Na zkoušku nechali spadnout hák a ten prolomil led. Vrátili se a přešli zamrzlou Dyji na jiném úseku. Druhá skupina rybářů šla po cestě vychozené první skupinou, bezstarostně vykládajíc, a nedívala se na díru v ledu a odchylující se stopy. V ostrém pochodu kráčeli a sotva byli v polovině, všech 6 osob se prolomilo. Jen 14ti letý chlapec se mohl udržet a byl zachráněn Georgem Beckem a přispěchavšími rybáři z první skupiny. 4 muži utonuli a sice Kpls (?) Stefan, Seifert Franz a Simon a jeho syn. Nejhůře byla postižena rodina Seifertova.

Soudobé události

1890
7. prosince byla u školy založena zahrada.
28. srpna vypukl požár ve stodole Jakoba Becka, pokryté břidlicí, z neznámého důvodu a rychle se rozšířil na vedlejší domy č. 23, 24 a 25. Všechno vyhořelo. Za velkého větru byly přeneseny jiskry přes silnici na dům č. 55, takže vyhořel dům č. 55, 53, 52, 77 a 49.
Ve vinicích se objevila nemoc listů, peronospora. Objevila se poprvé, hrozně řádíc. Listy zhnědly a odpadly, takže vinohrady byly bez listů a hrozny nemohly dozrát. Násada byla v srpnu nádherná, ale peronospora zničila celou úrodu. Tehdy se nevědělo nic o stříkání měďnatým roztokem.
Začátek září, telefonní linka Brno – Vídeň.

1891
Vysoká voda, velké povodně. Více domů bylo pod vodou, takže jejich obyvatelé se museli vystěhovat a zachránit také dobytek.
Zřízení kaple u říšské silnice, věnováno paní Marií Binderovou z č. 39.
První postřiky proti peronospoře s měďnatovápenatou směsí (2 kg měď. louh, 3 kg vápno, rozpustit ve 100 l vody).

1892
Obecní volby, starosta Rudolf Feuchtinger.
3. července ustavena komise na boj proti révokazu.
Říšská silnice vede přes 24 přechody se zděnými mosty, které mají celkem délku 127 stop. Starý dřevěný most přes Dyji je stržen. Byl 36 stop dlouhý a spočíval na 5ti pilířích. Na jeho místě byl postaven nynější železný most. Náklady 40000 zl. Stavitel: Strassenareal, zast. Ing. asistentem Joannem Brandtnerem. Dno Dyje je před mušovským mlýnem vybagrováno v délce 1200m do 3m hloubky.
Starý kostel je na spadnutí. 6. května přišla stavební komise ohledně kotelní věže. Obec věnovala na výstavbu kostela 1000 zl.
Hrozné požáry a povodně posledních let vedly k založení dobrovolných hasičů a strážců vody v obci Mušov (foto mušovského mostu, v pozadí Pálava – str. 145).

Dobrovolní hasiči a strážci vody
Jako spolek založeno v roce 1893.
na str. 145 – jména funkcionářů…..
V roce 1919 daroval Josef Lammel č. 37 spolkový prapor. Byl zakoupen za 2500 Kč od firmy Krickl und Schweiger, Vídeň. Vysvěcení praporu bylo 10. srpna 1919. Kmotra, paní Vincencie Lamelová, věnovala stuhu k praporu a šerpu (celkem 750 Kč). 

V boji proti povodním

Chaloupky

V předměstí Mušova, u tzv. chaloupek, byla snížena půda o tolik, jak za ním se nacházející louky. Kromě toho bylo toto místo odděleno hlubokým a dost širokým příkopem od ivaňské silnice od výše položené říšské silnice, takže mohli lidé bez obcházení jít cestičkou z prken patřící Tomáši Beckovi. Prkna byla v polovině podložena vysokou kozou. Už při střední povodni se museli tito lidé přepravovat jen pomocí lodí. Cestička po prknech byla neschůdná. Když voda stoupala a dobytek nebyl včas zachráněn v důvěře, že voda víc nestoupne, potom měli chalupníci co dělat, aby zachránili sebe a dobytek.
V příkopu před domky měla voda tak silný proud, že jen velice zdatní veslaři se mohli dostat proti proudu a nebylo vůbec ani pomyšlení na přeplavání krav. Proud by je strhl do hlavního řečiště Dyje a byly by ztracené. Aby se dobytek mohl dostat dobře na druhou stranu, házela se lidem na prst silná rybářská lana. Ta byla uvázána dobytku za rohy a zdatnými muži byl dobytek v pádícím proudu přetahován na říšskou silnici. Když se stalo, že některá kráva byla proudem převrácena, zmizela pod vodou a potom se muselo rychle táhnout ze všech sil, aby se kus zachránil. Je velká zásluha pana bývalého starosty Josefa Liebera o založení těchto hlubokých příkopů a tím odvrácení nebezpečí od lidí a zvířat. Dnes jsou chaloupky chráněny zvýšením nádvorního místa spojeného dobře s říšskou silnicí. 

Záchrana před utopením

„Ať zazní píseň o dobrém muži:“
Když při tání ledů řeky Dyje, Svratka a Jihlavka valily své mocné hnědé proudy a daleko široko všechno zatopily a kolikrát na dny a týdny přerušily každé spojení, to na mnohého přicházela tíseň z toho, co ho ještě čeká. Rodilý Mušovan takové strachy nezná. U vody vyrostl, zná její tajemství, její mocnou krásu a její nebezpečí, nebojí se ani povodní a ví, jak se má chovat v době nebezpečí ( str. 147-fotografie Mušovské domky). Jinak je tomu u cizích, jak dokazují záznamy statečného mušovského kronikáře Josefa Liebera. Až do roku 1876 nebyly zaznamenány žádné tragické případy při povodních u říšské silnice. Cesta do Ivaně, nynější okresní silnice, nebyla tehdy vzhledem k hlubokým příkopům, které jsou dnes přemostěny, za velké vody sjízdná a veškeré spojení bylo možné jen po říšské silnici přes Pohořelice.
V březnu 1876 přišla velká voda překvapivě rychle a překročila stav z roku 1872 ještě o 30cm. V té době se v Mušově zdržoval za obchodními záležitostmi pan Johann Wagner, rodilý Mušovan, tenkrát řezník ve Vojkovicích. Ráno ještě docela dobře projel nízkou vodou, která zatopila říšskou silnici a odpoledne chtěl, navzdory výstraze, jet zpět do Vojkovic. Velká voda mezitím zatopila říšskou silnici do výšky 80cm a byla hodně prudká. Chtěl nejhlubší místo projet klusem a to byla jeho zhouba. Rychlou jízdou nemohla voda stékat z os kol a hromadila se. Ujel sotva 40 kroků, vůz se převrátil a spolu s koněm i povozníkem byli odneseni strhujícím proudem. Pan Wagner se naštěstí zachytil vrby, jejíž větve ho zadržely na tak dlouho, až byl statečnými Mušovany zachráněn. Připluli na loďkách, když ho slyšeli volat o pomoc. Také kůň, který se utrhl, byl zachráněn. Jen vůz byl ztracen.
Ani ne za hodinu poté jel mikulovský obchodník Abeles, přijížděje z Brna, vysokou vodou. Měl zapřaženy dva koně a na voze seděly tři osoby. Také ty potkal stejný osud, když tryskem chtěli projet bouřící se vodou. Naštěstí se všichni mohli zachytit vrb, takže byli zachráněni před utopením. Na jejich křik přiběhli bratři Anton a Leopold Kotzorovi a s nasazením vlastního života všechny včetně jednoho koně zachránili. Abeles měl na sobě silný kožich, jeho záchrana byla nejtěžší, protože se nemohl vyzvednout z vody kvůli svému nasáklému, sešněrovanému kožichu. Musel být řetězy vzat do vleku na lodi, jeden z bratrů mu držel hlavu nad vodou, aby se nepotopil. 

Soudobé události

1893
Podél vinných sklepů je vysázeno 2000 ovocných stromů. Velmi dobrý vinařský rok.
V domě č. 44 je zřízena pomocná nemocnice (cholera).
11. června v souvislosti s úmrtím starosty Rudolfa Feuchtingera kondoluje okresní hejtman obci.
18. června se konají nové volby. Starostou se stal Stefan Hofmann.
Do Mušova přichází farář Cyrill Nawratil, je slavnostně přivítán. Utonul ve Svratce v roce 1901.

1894
Brzy začíná jaro. Začátkem dubna je už tak teplo, že se koupe v Dyji.
4. dubna jsou velké požáry, padá jim za oběť celá východní část obce. Vyhořely domy 1,2,3,4,5,6,37,38,72,83. Přes velkou vzdálenost a vysoký živý plot přeskočil oheň také na domy pokryté slámou: 37,83 a 84.

1895
Zvětšuje se hřbitov a staví se nemocnice. Epidemie záškrtu, která řádila od roku 1892, mizí.

1896
16. června je pohřeb faráře Böhma, 86ti letého starce, který působil v Mušově víc než jedno půlstoletí. Zúčastní se všichni obyvatelé obce.
Zakládá se spořitelna.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář