Jdi na obsah Jdi na menu
 


V archivu knížete von Lichtenštejna ve Vídni se nachází pozemková a statková kniha z roku 1414, Urbář, který má pro naši Jihomoravskou domovinu a Mušov velkou historickou cenu. V této knize jsou zaznamenány nejen všechny výdaje a příjmy panství, ale také panských poddaných vesnice Mušov s údaji o velikosti jejich majetku a s jejich jmény. Zde tedy nacházíme první jmenovitý seznam mušovských obyvatel a můžeme si podle toho udělat obraz o vesnici jak vypadala před půl tisíciletím.
Tehdy zde bylo 41 domů, z toho 12 malých domků. Kromě 42 rodin, vesměs Němců, zde byli také původní starousedlíci, takže celkem zde bylo asi 300 obyvatel. Proti kolemcestujícím darebákům a přepadům byla vesnice chráněna dvěma branami. Jižní brána se nacházela u domů č.6 - č.107. Severní brána byla u silnice před transformátorem. Až do roku 1932, kdy se začalo s dlážděním silnice a prohlubováním cesty, bylo zřetelně v zatáčce vidět vyvýšeninu, na tomto místě zřejmě..........utrženo.
U vesnice byl tenkrát velký ovocný sad a pod sadem byla panská louka, která musela být sečena a svážena.
Mušov měl tenkrát tři mlýny. Jeden se jmenoval Kapherna, ležel u Jihlavky, která tekla kolem hradby, ale už byl hodně zchátralý a opuštěný, zrovna tak, jako druhý, Praittenmühle (Preittenův mlýn). Velbermühl - třetí mlýn na Dyji byl pronajat za ročních 60 pfundů pfenigů a 84 pfenigů almužny splatných pánům. Lesy kolem Mušova se jmenovaly venkovní a vnitřní Topuš, Scheiben, Tiergarten atd........Už tehdy měli mušovští mýto, důkaz, že už před 500 lety zde vedla cesta přes Dyji a její ramena a Mušov ležel na důležité dopravní cestě do Brna a do údolí Jihlavky. Další důležitá dopravní cesta vedla přes Dolní Věstonice přes Dyji. Zde se nacházely mýta na sůl a koně. Mušovské mýto se pronajímalo na sv. Filipa a Jakuba 2x ročně za 2 pfundy (2400,- Kč).
Soudní právo mělo panstvo. Ve vesnici se nacházel také soudní dvůr. Na ? sídlil ? Důkaz, že zde stál selský dvorec.
První seznam obyvatel - mušovských poddaných.........
utrženo.........
Mnoho obyvatel z Mušova má kolem roku 1414 tak, jak v době germánské, jen jedno jméno (křestní), ale ještě žádné jméno rodinné. Tato se tvořila teprve v průběhu křižáckých válek. Panstvo pro lepší rozlišení žádalo, že každý poddaný musí mít ještě jedno jméno, proto příjmení. Každý poddaný musel na sv. Michala odvádět poplatek panstvu ve výši 8 gr. (240,- Kč) za právo, že smí v panském lese sbírat dříví, chalupníci museli odevzdávat dvě slepice............utrženo........Ze sadu se platilo 8 grošů, mýtné se pronajímalo 2x ročně. Jen málo rodin z této doby se uchovalo na místě. Několik jich asi přesídlilo do sousedních obcí. Např. Toller do Nové Vsi, Fischer do Horních Věstonic, Siegl do Popic, Herbst do Brodu, Schuster do Dolních Věstonic, Beck se vyskytoval v Mikulově. Rodiny Hollerova a Wedlova jsou nejstarší z prokazatelných starousedlíků mušovských, jejichž předkové byli listinně zachyceni již před půl tisíciletím.

Rybaření v Mušově

Již kolem roku 1270 je psáno v kounických análech o mušovském rybaření. Řeky tehdejší doby musely být plné ryb, neboť z rybných mušovských řek musely bát dávány velké poplatky mikulovskému panstvu. Kromě toho se musely odvádět ryby a sice k velikonocím za 2 pfennigy, na svatodušní svátky a k vánocům také tolik. Rybáři sedmi dyjských vod se jmenovali:
Stubel z Donawitz,..........atd., jmenování, komu které vody patřily..............dále utrženo.

Stará rybářská práva

Jaká byla od pradávna mezi rybáři v Dolních Věstonicích a rybáři mušovskými:

1. Rybářský mistr z Dolních Věstonic měl právo lovit v koutě Aychen zu muschaw, t.j. určit zde hranici. Před ním nikdo nesměl na Dyji lovit se sítí. Kdo přesto chtěl lovit, tomu byly sebrány rybářské potřeby včetně sítě a předány panstvu.
2. Když jel rybářský mistr z D. Věstonic se sítí (tažnou) proti Mušovu, tak museli mušovští rybáři uhnout a až potom si vylovit svůj podíl.
3. Rybářský mistr mohl také lovit na Jihlavce pomocí oštěpů.
4. Když mohli mušovští rybáři prolomit led průměrným veslem, směli rybařit. Když někdo lovil přesto, že led byl tvrdý, byl potrestán.
5. Věstoničtí rybáři mohli směrem k Mušovu lovit až po Wasen (?). Mušovští za to nahoru k Věstonicím až po splav. Nikdo nesměl lovit pod ledem a v koutech.
6. Mušovští rybáři neměli žádnou stahovací síť ani tažnou, ale když věstonický rybářský mistr byl požádán, dal obojí k dispozici mušovským rybářům a mohli si vzít rybáře další kde chtěli. Za půjčení obdržel věstonický rybářský mistr 1/3 úlovku.
Toto všechno se přihodilo zřejmě častěji a asi vedlo ke sporům, protože se dočítáme, že "můj pán jim dovolil vzít loď a síť, ale museli platit 40 grošů (1200,- Kč) panstvu za rok za tuto libovůli".

Peníze a cena peněz v roce 1414

Mince tehdy měli německé a latinské názvy. Pfenig se jmenoval také Denar Pfund Liber, také tolar.............utrženo.


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář