Jdi na obsah Jdi na menu
 



Zpráva o stavu nemovitých kulturních památek v Drnholci
po více než dvaceti letech

(Zpracoval Jiří Janeček na jaře 2007 na podkladě starších zpráv a novinových příspěvků od r.1980)

Úvodem
V jihomoravském městečku Drnholci žiji již déle než třicet let.Když kolem roku 1980 jsem sebral odvahu a začal si dopisovat s pracovníky památkové péče a upozorňovat je na neradostný stav nemovitých památkově chráněných objektů v Drnholci, s pomocí kamaráda novináře uveřejnil článek v denním tisku Chátrání po drnholecku, tak stalo až poté, kdy už dům č. 4 na náměstí byl zbořen, rozhodovalo se,že stejný osud potká sousední památkově chráněný dům(a taky potkal), když radnice jako hospoda byla silně podmáčena a potřebovala nutnou opravu, ze slepého ramene řeky Dyje pod pivovarem byl smeťák a barokní most byl zlikvidován A objekty státního statku též nesvědčily o svědomité péči.. První fáze mého snažení byla ukončena mým vystoupením na veřejné schůzi KSČ, což byla jedna z možností, jak jsem si možná naivně myslel, aby k tomu nebyly tehdejší příslušné instituce lhostejné a k problému se přinejmenším musely vyjádřit.
.Svůj příspěvek,který jsem si tenkrát připravil, a přednesl, mám schovaný , dovolte z něj část citovat. Jen tak pro srovnání, zda se něco změnilo:Nevím, jaká je rozloha zámeckého parku, jež je též uváděn v seznamu památek. Podle mých zjištění by to měla být plocha až k mlýnu. Faktem zůstává, že park pod zámkem je více než v kritickém stavu. Cituji z katalogu II. oblastní výstavy vín, jež se konala v obci v letošním roce , tj. 1984: „Kdo a kdy upraví zeleň kolem zámku? Návštěvníkovi podává otřesné svědectví, jak i vzdělaní pracovníci zemědělství ničí historickou zeleň. Zahrada je neuklizená, plná konzerv, lahví a jiného nepořádku přímo pod okny zámku .Bylo by dobré vypracovat s komisí ŽP ozeleňovací program celé obce, který by se realizoval v příštích letech.
Před deseti lety, tj. 1974 stály na náměstí čtyři domy chráněné památkovou péčí, dnes stojí pevně již jen jeden, do druhého se nevyplatí investovat peníze na opravu. Dnes je myslím zbytečné se dohadovat, zda bylo dům č.4 opravit či zbořit. Faktem však je , že dle vyjádření památkové péče existuje studie, podle které by se měly oba zbořené domy postavit tak, aby byl zachován charakter náměstí zatím se zde plánuje vybudování autobusové zastávky.
A o stavební památce, kvůli které se dnes pouštím do boje s ještě větším pesimismem než před těmi 25 lety za její záchranu a upozornit okolí, že seriózně vyhlížející úspěšný podnikatel-vinař , kterého navíc znám jako inteligentního žáka, si počíná coby majitel jako tvrdý kapitalista a ten největší barbar, jsem řekl tehdy toto: „Na Radniční hospodě je patrný letopočet 1591. Budova přečkala války , od třicetileté až po tu válku poslední. Otázku zůstává, zda přežije mírový život XX. století. Ohledně této budovy na můj podnět proběhlo jednání na jaře 1982. Zde byl pro majitele RaJ Břeclav tento závěr: Do 15.6.1982 podniknou nutné kroky, které by zajistily následnou opravu nedostatků nebo provozovatel objekt zavře. Úpravy byly provedeny. přemístěn nálevní pult a vymalováno. Avšak aby se zabránilo vytékání odpadu a podmáčení budovy, na to už asi nezbyly finance
A závěr příspěvku: Drnholec leží daleko od centra okresu, stranou hlavních silnic a turistického ruchu Ale i zde žijí lidé, kteří si přejí, aby jejich obec dostala to, co jí podle mého soudu patří. Uvědomme si, že naši potomci nás budou jednou posuzovat také i podle toho, jak jsme se postarali o kulturní dědictví předchozích generací
Následovalo druhé období: Za kritiku povýšen, v dalším období jsem se stal členem rady MNV a jedním z mých úkolů bylo věnovat zvýšenou pozornost péči o památky.Vedle marného upozorňování na žalostný stav radnice dochází k jistému zlepšení. Státní statek vyměnil střechy na většině hospodářských objektů, zajistil statiku zámku, opravil zámeckou bránu, morový sloup opraven a chybějící socha se vrátila na místo, je stavěno nákupní středisko Jednoty, které zapadá do architektury náměstí, podařilo se prodat budovu na náměstí, z níž je dnes solidní hotel, církevní památky jsou s pečlivostí a dosti velkými finančními náklady opravovány., replika renesanční mříže na studni na náměstí.
A neúspěchy ? Nepomohla kritika v následujících letech v novinách Restaurace a jídelny Břeclav dokonaly dílo zkázy. Nepomohly kritické články v Novém životě, poslední z 8.3 1990. další ránu utrpěla tato stavba, když místo vrácení do majetku obce jako historický majetek bylo rozhodnuto na návrh tehdejšího starosty Stanislava Kulhavého prodat radnici v malé privatizaci za 250000Kč . Tím se sice dostala do soukromých rukou. Bláhově jsem se domníval, že soukromník se tuto stavbu solidně postará, ale místo toho se podle všeho stala pouze spekulativním majetkem.

Celkové hodnocení stavu památek v Drnholci
Poválečné osudy zámku i samotného Drnholce jsou dosti pohnuté. Po roce 1945 dochází prakticky k výměně obyvatelstva, v důsledku známého rozhodnutí vítězných mocností v Postupimi. Podle sčítání obyvatel z roku 1930 žilo v Drnholci asi 90% občanů německé národnosti. Z původních téměř tří tisíc obyvatel se jejich počet snížil téměř na polovinu. V průběhu poválečného půlstoletí se počet obyvatel ustálil asi na 1800 osob, což činí asi 60% jejich předválečného počtu. Noví obyvatelé přispěli významným dílem k nenávratné likvidaci některých památek Jedná se především o zbourané domy v dolní části náměstí, původně zařazené do seznamu nemovitých památek, zbouraných však až v průběhu sedmdesátých let 20. století.. Zmizela již krátce po válce (v roce 1946) kaplička , sloužící jako pomník obětem první světové války., kterou zbouraly příliš revoluční noví osídlenci přes protesty českých věřících. Nevrátily se již na své místo sochy, jež byly v blízkosti zámku. Marně by tu člověk hledal pozůstatek barokního mostu, údajně nejdelšího cihlového mostu na Moravě. , jenž vedl přes slepá ramena Dyje,když spolu s jezem a mlýnským náhonem musel ustoupit výstavbě Vodního díla Nové Mlýny na své místo se téměř jistě nikdy nevrátí sochy Herkulů, jež byly z obce odvezeny někdy v šedesátých letech. A devastace památek v Drnholci bohužel pokračuje. Budova radnice, téměř zbořené stáje a další neradostně vyhlížející objekty jsou toho smutným dokladem.Připočítáme-li k tomuto stavu „umění“ sprejerů, je obraz „krás“ toho koutu jižní Moravy téměř dokonalý. Slepá ramena Dyje sloužila v době , kdy se stavěla vodní nádrž Nové Mlýny jako smetiště, je zavezeno odpadky. Také zámecký park prakticky zmizel , o jeho ochraně se přestalo mluvit.A to byl Drnholec údajně roce 1960 prohlášen za částečnou památkovou rezervaci, jak je uvedeno v místní kronice. Podle všech známek ještě začátkem osmdesátých let minulého století nebyl tento statut zrušen, jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit prostudováním plastické mapy vodohospodářských úprav na Dyji, vystavená svého času v brněnském technickém muzeu.
Podle územního plánu obce Drnholec uváděno 14 objektů, ovšem podle jiných různých soupisů z uplynulých let jich lze napočítat 25, avšak i s těmi u, u kterých v minulosti byla zrušena jejich ochrana., nebo naopak nebyla zákonná ochrana ustanovena. Tato zpráva byla vypracována na jaře 2007, kdy naprostá většina z objektů zasluhujících si zákonnou ochranu a s tím spojené patřičné péče doplněné státní finanční podporou, je horším stavu než tomu bylo za časů socialismu., tj. před rokem 1989.

V Drnholci je větší počet nemovitých kulturních památek, většina z nich je soustředěna v okolí kostela a zámku, jež jsou dominantou Drnholce. Dalším základním a velmi cenným prvkem, avšak velmi zanedbaným, dotvářející dolní konec náměstí je budova renesanční radnice, jejíž současný neblahý osud je čítankovým příkladem toho, jak si počínali komunističtí „podnikatelé“ a jak dávají této budově poslední současní majitelé najevo svůj kulturní rozhled


1. Zámek, poř. č. 1228

Budova zámku stojí na místě někdejšího hradu, jehož počátky spadají přibližně do čtyřicátých let 13. století. Tehdy zkonfiskoval Václav I. Vratislavovi, synu Viléma z Kounic, jeho jihomoravské statky. v roce1249 náležel hrad Vratislavovým synům Vilému a Oldřichovi z Drnholce – kolonizátorům orlického podhůří, kteří se tehdy vzdali Mikulova ve prospěch Jindřicha z Lichtenštejna. Třetím Vratislavovým synem byl zřejmě Oldřich z Drnholce, po jehož smrti odevzdal Přemysl Otakar II. Drnholec Jindřichu z Kueringu, který se patrně oženil s vdovou po Oldřichovi. Jindřich však musel Drnholec vrátit, neboť přešel na stranu Rudolfa habsburského. Pak prameny o hradu mlčí, až kolem roku 1330 se dovídáme, že hrad drželi Vartenberkové. V roce 1368 předal Jindřich z Vartenberka Drnholec markraběti Janovi. Markrabě Jošt vyměnil 1393 s Hanušem z Lichtenštejna za rakouský Haimburk.. Tím se dostal hrad do rukou Lichtenštejnů jako léno české koruny.
M. Plaček charakterizuje zámek v Drnholci takto: Podlouhlá dvoupatrová budova vedle kostela na okraji terasy nad Dyjí. Stojí na přibližně čtvercové plošině v místě hradu, po němž zůstaly zbytky okružního příkopu. Na základě rozhodnutí markraběte a pozdějšího krále Přemysla Otakara II. vydali roku 1249 Vilém a Heřman z Drnholce Mikulov Jindřichovi Lichtenštejna. Hrad či dřevohlinitý hrádek v Drnholci vybudovali nedlouho předtím členové rodu Waisů- Sirotků – rakouského původu. Okolí získali od krále, jenž je z neznámých důvodů předkům pánů z Drnholce zkonfiskoval a následně opět vrátil. Sirotky pak odškodnil zbožím na východní straně Pálavy. Po smrti Oldřicha z Drnholci se hrad dostal králi, v jehož rukou se připomíná roku 1277
Drnholec v počátcích své existence soupeřil s nedalekým Mikulovem , neboť ve středověku měl výhodnou polohu. Procházela jím důležitá obchodní cesta spojující Moravu s Rakouskem. Současně to znamenalo, že hrad i městečko trpěly vpády četných vojsk. za husitských válek stáli Lichtenštejnové na straně krále Zikmunda, který byl na drnholeckém hradě také jejich hostem.v roce 1578 se stal Drnholec majetkem Kryštofa z Tiefenbachu, jehož rod pocházel ze Štýrska. Nový majitel osídlil pusté osady a vesnice chorvatským obyvatelstvem. Ačkoli se Kryštof zdržoval v Drnholci málo, přebudoval v letech 1583 – 1985 dosavadní chátrající hrad v renesanční zámek v podobě městského paláce. Z této přestavby se zachoval zahradní portál datovaný rokem 1583, jedno křídlo a v interiéru velký, později rozdělený sál.
V roce 1650 ustanovil Rudolf z Tiefenbachu, syn Kryštofa, který zemřel bezdětný o tři léta později, ve své závěti posloupnost svého dědictví a stanovil, že z drnholeckého panství má být vytvořena nadace pro studující šlechtickou mládež. Předtím však se souhlasem císaře vytvořil z drnholeckého panství fideikomis,
Po častém střídání držitelů převzal panství František Václav Trautmannsdorf, který dal zámku v letech 1750-53 dnešní barokní podobu, zvýšil jej o jedno patro, ráz městského paláce tímto ještě více vynikl. Na stavebních úpravách se podílel brněnský architekt František Antonín Grimm, který má hlavní podíl na výstavbě místního kostela Nejsvětější Trojice, dále stavitel Erna a mikulovský sochař Ignác Legenlacher .
Přestavěn byl po polovině 14. století, ale když roku 1585 stavěl Kryštof z Tiefenbachu renesanční zámek, podle nápisu „přebudoval starou zříceninu téměř od základů“. Zdá se, že měl mít více křídel s nárožními nástavbami ve tvaru ostroúhlých bastionů. K monumentální kulisové bráně v ohradní zdi nádvoří vede cihlový most. Bohatě zdobenou bránu zhotovili mezi roky 1578-82 Elia Canevale a Antonio Silva.
V zámku se zachovalo několik místností s renesančními klenbami pokrytými kvalitním štukovým dekorem. Byly prováděny již za Friedricha z Tiefenbachu na počátku 17. století. Fasádu a některé úpravy pro hraběte Františka Václava Trautmannsdorfa navrhl v polovině 18. století F.A.Grimm, autor projektu místního kostela.
Po smrti F.A. Trautmannsdorfa 1753 a posléze i jeho bratra Adama (+1762) byla z podle závěti Rudolfa z Tiefenbachu vytvořena z panství studijní nadace pro šlechtickou mládež , která byla v roce 1777 připojena ke šlechtickému konviktu v Olomouci a v roce 1828 k tereziánské vojenské akademii ve Videňském Novém Městě. V důsledku nadační správy ztratil zámek význam rezidence a jeho prostory sloužily administrativnímu účelu..
Po první světové válce se stal zámek spolu s panstvím majetkem Československé republiky. oficiální předání se uskutečnilo v listopadu 1925. Čs. stát měl splácet po dobu 15 let celkovou sumu asi 14 milionů korun za statek drnholecký a hospodářství v Novém Jičíně. Po zaplacení smluvené částky měla být v Drnholci Studentská nadace pod správou Ministerstva školství a osvěty. Výtěžek statku, který byl odhadován na 500000 Kč ročně, měl sloužit podpoře nemajetných studentů.
V roce 1938 dochází ke změně majitele, neboť jižní Morava se stává součástí Velkoněmecké říše a zámek přechází na německý stát. Na přelomu dubna a května 1945 jsou o Drnholec sváděny tvrdé boje . V obci je zničeno 145 domů , dalších asi 250 je poškozeno. . I zámek a kostel utrpěly válečnými událostmi. Je obnoven Nadační velkostatek ministerstva školství , avšak v roce 1949 přechází pod správu ministerstva zemědělství a stává se z něj státní statek, který během čtyřiceti let měnil čtyřikrát své sídlo a tím i název (Hrušovany nad Jevišovkou, Drnholec, Mikulov, po roce 1990 opět Drnholec) Nejprve bylo sídlem ředitelství státního statku, byly zde zřízeny byty, krátký čas zde pobývala vojenská jednotka, v roce 1962 byl zámek opraven. Dnešní obřadní síň sloužila jistý čas jako sklad zeleniny. Koncem šedesátých let byly v přízemí zámku kanceláře MNV a místní knihovna a zdravotní středisko. V druhém patře byl zřízen sklad civilní obrany, koncem osmdesátých let 20. století zde byla zřízena výrobna bot V roce 1994 v rámci privatizace státního statku byl zprivatizován i tento zámek. Současným majitelem je Štefan Červeňák . V roce 2007 je nabízen k prodeji prostřednictvím realitní kancelář za 10 milionů korun

Zhodnocení:
Ve svém souhrnu je drnholecký zámek zajímavou památkou zaalpské renesance, manýrismu a pozdně klasicistního slohového projevu, a to památkou předního hodnotového stupně, která si zaslouží důslednou a citlivou rekonstrukci. Hodnotu objektu umocňují jeho urbanistický význam a kulturně historické souvislosti, spojené s významnou osobností posledního člena přímé linie rodu lekna , Oldřicha z Drnholce, patřícího k předním osobnostem dvora krále Přemysla Otakara II. Předek Oldřicha z Drnholce byl zakladatelem nejstaršího moravského ženského kláštera Rosa Coeli v Dolních Kounicích. Pro dějiny moravského stavovství je důležité, že pozdější vlastník zámku Friedrich z Tiefenbachu jako vojevůdce spolu s Ladislavem Velenem z Žerotína vybojoval jedinou vítěznou bitvu moravských stavů s císařskými u Dolních Věstonic v srpnu 1619.Drnholec je uváděn jako jedno z míst, kam zavítal v roce 1626, krátce před definitivním odchodem z vlasti Jan Amos Komenský.
Zámek Drnholec představuje feudální sídlo mající kořeny na prahu vrcholného středověku, kdy se tu k ochraně přechodu cesty přes řeku Dyji a stejnojmenné osady (později městečka), zřejmě i jako kolonizační ohnisko zformoval v intencích raně gotického slohového názoru hrad, typologicky a půdorysně blízký soudobým hradům pravidelné dispozice. hrad nebyl založením zeměpanský, ale patřil k nejstarším hradům na Moravě , jejichž zakládání souviselo s definitivní alodizací pozemkového majetku v zemi. gotický hrad vzal v nadzemních konstrukcích takřka beze zbytku za své po jeho dobytí a zničení v roce 1468, přičemž zbývající gotické konstrukce byly takřka sneseny před stavbou renesančního zámku.
Šlechtické sídlo na místě hradu bylo patrně obnoveno na samém počátku 16. století, pod hrozbou tureckého nebezpečí nejprve jako fortifikační objekt. Po tomto pozdně gotickém stavebním zásahu se objekt v průběhu 16. století transformoval v pohodlnější dvoukřídlý renesanční zámek, ukončený stavební akcí za Kryštofa z Tiefenbachu. Pozdně klasicistní stavební akce z třicátých let 19. století znamenala redukci renesanční budovy a dala zámku definitivní půdorysný i hmotový tvar se strohými fasádami, vyjadřujícími proměnu šlechtického sídla v úřední a obytnou budovu správy nadačního panství - velkostatku.
Jedná se o feudální sídlo, zámek stojí na místě původního středověkého hradu, současný zámek je budován v koncem 16. století, uplatňují se zde prvky renesanční a barokní, pozdějším období se uplatňují prvky klasicistní., především patrných na fasádě.. Předností drnholeckého zámku, kromě dominantní polohy, uplatňující se v dálkových i bližších pohledech ze všech světových stran. Některé místnosti jsou vyzdobeny cennými soubory štukatur, jejímiž autory jsou italští umělci činní ve službách Lichtenštejnů a Ditrichštejnů..
Současný objekt je nabízen k prodeji. její majitel, který ji získal jako jednu část z privatizace Státního statku Drnholec j i nabízí v realitní kanceláři za pouhých 10 milionů korun. Vzhledem k velikosti objektu, možností využití a současně se získáním okolí (park, nádvoří, možnost rozšíření plochy a její možné využití k vybudování rekreačního motelu, či sportoviště) bych považoval tuto investici za výhodnou. Od této částky je nutno odpočítat nájem (každoroční) za obřadní síň
V objektu je nutno provést nutné opravy, jež by vedly k obnově statického zabezpečení budovy, odvlhčením objektu, oprava krovů atd. Náklady na následné opravy budou náročné, avšak za radnici na náměstí bude nutno dát ještě větší částku.

Umístění:st.555 – nově 549
Vlastník: ing. Červeňák

2. Hospodářské budovy – předzámčí (zámecký dvůr), poř. č. 1229

Stavební soubor s objekty zapsanými do státního seznamu nemovitých kulturních památek
Stavební soubor zámeckého dvora je situován v širším areálu zámku za někdejším příkopem. Rozlehlý dvůr je téměř pravoúhlý, ze tří stran částečně obklopen hospodářskými a administrativními budovami. Koncem dvacátého století , kdy byl dvůr ještě majetkem státního statku, byl upravovaný, naposledy byl zde položen asfaltový koberec. nejstarší část představuje budova na severní straně, z části jednopatrová, k níž přiléhá patrové stavení někdejších chlévů se sýpkou, vpravo pak kratší křídlo se čtyřnásobnou, dílem slepou arkádou, dnes užívané k bytovým účelům. Jádro na západě budovy podle kleneb v přízemí již patrně pozdně renesanční, dnešní hmotovou podobu však předurčila přestavba barokní a raně klasicistní z druhé poloviny 18. století. Z doby klasicistní přestavby jsou dochovány pozoruhodné detaily jako výplně přízemních vstupů na způsob stříškově skládaných jednokřídel a dvojkřídla s vpadlými čtvercovými zrcátky. V interiérech k pozoruhodným konstrukčním detailům pak náležejí renesanční a barokní lunetové, zčásti hřebínkové klenby.
Patrová budova na západní straně dvora o pěti osách a od severu k ní přiléhající hospodářské stavení je klasicistní. Interiéry jsou plochostropé, částečně s podříznutými fabionovými stropy , částečně s užitkovými trámovými stropy na průvlaku. Průčelí patrové budovy po necitlivém a bezohledném novodobém zjednodušení klasicistní fasády je pojednáno vpadlými paspartami s pravoúhlými a půlkruhovými frontony, horizontálně pročleněno pásovou kordonovou římsou. Průčelí hospodářské budovy s týmiž vpadlými o půlkruhových frontonech, zde vyplněných paprsčitým reliéfním motivem. pravá část je pak charakterizována jednoduchými lisenovými rámci a dvojicemi kruhových terčů nad překlady otvorů.
Sýpka za administrativní budovou na jihu je situována při ohradní zdi fary. jde o hranolovou původem barokní solitérní stavbu, jejíž průčelí uzavírá oběh profilované korunní římsy podkládající valbovou střechu s námětky. Vlastní průčelí sýpky pod korunní římsou až na oběh pásové kordonové římsy hladké. Téměř čtvercová okénka ve špaletách jsou zabezpečena provlékanými mřížemi ze subtilních prutů čtvercového profilu. Hlavní vjezd do interiéru dnes v novodobé úpravě prolomen severním průčelím, které je trojpatrové, dvojosé, vertikálně osově symetrické, se zbytky pekované barokní omítky žlutavého tónu. Zdivo v celém rozsahu cihlové. v interiéru užitková dřevěná konstrukce pater a trámových stropů.
Stav povrchové úpravy je dezolátní, profilovaná korunní římsa i římsa kordovaná jsou do hloubky rozrušené. Vysoko vzlínající kapilární vlhkost. Tytéž závady platí i pro další budovy.
Od areálu vlastního zámku je stavební soubor dvora oddělen nízkou ohradní zídkou. Terén dvora je doplněn většinou rušivými a nevhodnými stavebními prvky a přístavbami (např. panelové garáže, betonová rampa apod.)

Hodnocení:
barokní, klasicistně přestavovaný areál dvora s degradujícími novodobými zásahy z posledního období. navíc po privatizaci nejsou prováděny ty nejzákladnější opravy a běžná údržba..Jsou v dezolátním stavu. Část objektů vydražil ing. Holec, část zůstává ve vlastnictví ing. Dřevojánka. Nechci soudit, ale je všeobecně známo, že pan Dřevojánek vrátil státní dotaci na opravu konírny, která je ve stavu horším než kritickém.totéž platí i o sýpce v sousedství farské zahrady. Dle vyjádření ing. Holce připravuje základní záchranné práce s následnou rekonstrukcí a jejím pozdějším využitím.
Objekt zámeckého dvora je významným urbanistickým prvkem Drnholce a jednou z dominant spolu s historickou zástavbou východního konce náměstí. Se zámkem , zámeckým parkem a kostelem vytváří mimořádně hodnotný urbanisticko-architektonický prostor městečka, který nelze jinak hodnotit než jako havarijní

Umístění st556,nově 558
vlastník: ing. Dřevojánek+ing. Holec ( údajně nemluví spolu), ing. Dřevojánek parkoval na jeho části zemědělskou techniku, naopak ing. Holec cestu vedoucí bezprostředně kolem jeho budovy zavezl sutí , takže vozidlo se sem nedostane ani sanitka , čehož jsem byl svědkem, když jela pro pana Danihela)

3. Brána, poř. č. 1230

Volně stojící stavba v blízkosti mostu vedoucího k zámku. Byla opravena koncem 80. let minulého století po kritice na veřejné schůzi KSČ v roce 1984 a inspekci z památkové péče. Vročení 1583 se znaky Kryštofa z Tiefenbachu a jeho dvou manželek

Umístění. st. 555,na mostě k zámku
Vlastník. ing. Červeňák


4. Zámecký park, poř. č. 1231

Je uveden v knize Karel Hieke, Moravské zámecké parky a jejich dřeviny, vyd. 1985, str52, kde je uvedeno: Renesanční zámek z roku 1583 stojí na menším návrší nad hlavní silnicí a nemá kolem sebe v současné době kolem sebe žádnou ucelenější sadovnickou úpravu. Pouze v bezprostřední blízkosti budovy (nádvoří před zámkem a okolí příchozí cesty) najdeme několik stromů a keřových porostů. Rozloha : 0,3 ha.Roste zde asi 12 druhů listnatých dřevin. Mezi nejpozoruhodnější patří statný pajasan, jírovec, javory.
Současný stav: plocha není vymezena, není zde zvláštní režim, který by odpovídal parku, je obhospodařován ve smyslu lesnického zákona lesní správou, navíc okolí bylo v v osmdesátých letech minulého století znehodnocen smetištěm, zavezením slepých ramen.Dnes je to půda nikoho?????, myslím, že by se měla zajímat obec a vybudovat zde sportoviště, parkoviště , tábořiště pro rybáře. Mimochodem s tím bylo počítáno v původních plánech. Toto místo by mohlo posloužit jako sportoviště pro starší děti a mládež. Chybí také místo s lavičkami, kde by mohly maminky s kočárky jít na vycházku

Umístění: 249, u zámku
Vlastník: ing. Červeňák???????, dle vyjádření L.Kronovita park je spravován lesní správou

5. Kostel Nejsvětější Trojice, poř.č. 1232

Kostel byl vybudován v letech 1750 – 1757 podle návrhu Františka Antonína Grimma(1710-1784). Základní kámen ke stavbě kostela byl položen 12. května 1750. Náklady na stavbu kostela nesl městys Drnholec společně s obcemi Brod nad Dyjí a Novosedly s přispěním vrchnosti. V roce dokončení stavby kostela 1757 byly do novostavby také přeneseny zvony ze staré věže v sousedství. Podle autorů knihy Umění baroka na Moravě a ve Slezsku „drnholecký farní kostel představuje na Moravě nový typ větší venkovské svatyně, jež se zejména řešením půdorysu a hmotného obalu stavby vymyká z konvencí středoevropského pozdního baroka a předznamenává se značnou vyhraněností některé z klasicistních principů“. Kostel je popsán též v Dějinách českého výtvarného umění II/2, kde Zdeněk Kudělka v kapitole Architektura pozdního baroka . O životě a díle F.A.Grimma píše J. Kroupa v práci F.A.Grimm, architekt 18. století, vydané 1982.
Kostel je zasvěcen Nejsvětější Trojici, je postaven v barokním slohu francouzského stylu zjednodušených architektonických tvarů z doby krále Ludvíka XVI.ve tvaru kříže, je 36 m dlouhý a široký 11 m.21 m vysoký. Na věž vede 101 schod..Vedle hlavního oltáře jsou umístěny ještě dva boční, v nichž jsou umístěny desky 14 svatých pomocníků. Podle Grimmova projektu je kostel zformován v duchu prosazující se nově barokně klasicistní orientace. Jeho centralizující půdorys byl snad původně zamýšlen bez věží, a kombinace jednoduchých tvarů se hodnotí v moravském prostředí jako pozoruhodný výkon velkého vývojového významu.
Oltářní části jsou dílem Josefa Winterhaltera st.(1702-1769), sochařské práce jsou dílem
Ondřeje Schweigela (1735-1812) a Reitera. Hlavní oltář je tvořen kopií obrazu Nejsvětější Trojice a dřevěnými sochami sv. Cyrila a Metoděje od Schweigela. Na pravém bočním oltáři je vyobrazeno 14 svatých pomocníků (sv. Blažej, sv. Jiří, sv. Erazim, sv. Vít, sv. Markéta, sv. Kryštof, sv. Pantaleon, sv. Cyriak, sv. Jiljí, sv. Eustach, sv. Diviš, sv. Kateřina, sv. Achác a sv. Barbora). Dále jsou zde Reiterovy sochy sv. Vendelína a sv. Notburgy. Na pravém oltáři jsou ještě umístěny novější sochy Madony a lidová dřevěná řezba Piety sedmibolestné. Boční oltář vlevo zahrnuje obraz Svaté přijímání vysvobuzuje duše z očistce (obraz od Winterthalera) a Reiterovy sochy sv. Floriána a sv. Šebestiána.
Na kůru jsou dobré varhany s manuálem, positivem a pedálem. Podle posudku doc. Jiřího Sehnala z roku 1992 byl tento nástroj postaven v 2. polovině 18. století od varhanáře J. Silberbauera, který je též autorem varhan v Hrušovanech nad Jevišovkou. Po napoleonských válkách byly značně poškozené varhany opraveny, varhanní skříně byly dozdobeny zlacenými akantovými rozvilinami. V roce 1945 byly varhany poškozeny střelbou a spadanou omítkou, část píšťal byla odcizena. Podle mínění účastníků organologického semináře, pořádaného v Drnholci v roce 1984 zasluhuje tento nástroj o 22 rejstřících celkovou generální opravu. Podle jiného posudku.byly varhany v kostele umístěny hned v roce 1757.Skříň varhan je barokní, natřená mramorovou imitací a je bohatě zdobená. Mají dva manuály, pedál a 22 rejstříků. Jejich stavitelem byl M. Rozkoš. Patří mezi umělecká díla první třídy.
Nynější kostel stojí vedle původního gotického kostela. protože byl příliš malý , rozhodli se Drnholečtí pro stavbu kostela většího. Starý kostel byl přestavěn na nynější faru, věž původního kostela byla zbořena v roce 1832. Objekt na faru z někdejšího raně gotického kostela byl přestavěn už koncem 16. století, což naznačuje, že středověký kostel byl jinou stavbou poprvé nahrazen v době renesance
Střechy obou věží byly zcela zničeny v roce 1945, poškozeno bylo i zdivo. rekonstrukce s obnovou fasády byla provedena až v letech 1950-51. Vnější schodiště , pobořené propadnutím podloží bylo opraveno brigádnicky v roce 1957. . V současnosti je zvolna průběžně a zodpovědně opravován. Opravena je fasáda kostela, podlaha v kostele je nová, také i střecha .

Umístění. st. 548
Vlastník: církev římsko katolická

6. Radnice (Radniční hospoda)

Jedná se o budovu zapsanou ve státním seznamu nemovitých kulturních památek Stavba je v blízkosti nejvýznamnějších architektur místa jako jsou kostel s farou, zámek i budova bývalé školy, nyní obecní úřad.V dnešní situaci se budova jeví jako solitér na severozápadě sousedící s parkovištěm v prostoru náměstí, na severovýchodě a východě ohraničený místními komunikacemi, na jihozápadní a západní straně pak míjený hlavní silnicí směřující na Mikulov.
Interiéry suterénu, přízemí a zčásti i prvního patra jsou zaklenuty renesančními lunetovými klenbami s hřebínky. Hlavní vstup je prolomen hlavním průčelím z předložené terasy.Jde o významem prvořadou profánní architekturu v Drnholci, jejíž stavební vývoj s jistotou sahá do 16. století, ačkoliv byla zejména klasicistně přestavěna. Její poslední novodobá, architektonicky sterilní stavební úprava pochází z poválečného období. Přesto má budova několik cenných prvků. Kromě malebnosti budovy samotné se jedná o soubor cenných renesančně klenutých interiérů, jak ve sklepě, tak i v přízemí a dílem i v patře budovy, mezi nimi i pozoruhodnou plochostropou někdejší radní síň. Na novodobě přefasádovaných průčelích zaujme pozdně renesanční lištový portálek zrušeného vstupu do sklepa a soudobá datovací deska s letopočtem 1591
Bývalá radnice se nachází na okraji historického jádra městečka. jedná se o prvořadou renesanční architekturu v Drnholci, jejíž stavební vývoj sahá do 16. století, ačkoliv byla zejména klasicistně přestavěna. poslední stavební úpravy pocházejí z poválečného období. Novodobé stavební zásahy stavbu znehodnotily. Historie tohoto historického objektu , zvláště v posledním půlstoletí je více než neradostná. V šedesátých letech se tato budova opravila, vzápětí byla „prodána“ Restauracím a jídelnám Břeclav Vedení podniku se o stavbu nestaralo, budova byla podmáčena, ač bylo vedení podniku písemně upozorněno na devastaci objektu, nic neučinilo. Následkem podmáčení se zřítil krajní pilíř. Krátce po událostech v roce 1989 byl jako jeden z prvních objektů vydražen za 250000 Kč v malé privatizaci , ačkoliv měl být vrácen obci jako historický majetek obce. Tehdejší starosta přesvědčil většinu členů zastupitelstva, že nemá smysl investovat do tohoto objektu a že soukromník si s takovou stavbou poradí lépe. První majitel Jan Kodr z Prahy prodal prakticky obratem a za vyšší cenu objekt Michalu Kovacsovi z Novosedel. Ani ten se nechová lépe. Ač se jedná o majitele zavedené a prosperující vinařské firmy, o objekt se nestará. Vedení obce chtělo již několikrát tuto památku od pana Kovacse koupit , ale všechna dosavadní jednání byla neúspěšná.
Umístění 550
Vlastník: Vinařství Kovacs Novosedly

7. Fara, poř. č. 1234

Jedná se o objekt zapsaný ve státním seznamu nemovitých památek.
Solitérní budova situovaná na jihovýchodním konci historického jádra obce vedle farního kostela. V budově zachována část obvodového zdiva původního středověkého, gotického kostela. Jednopatrová fara je završena sedlovou střechou.. Severní boční průčelí je utvářeno na způsob jednoosého žudru podklenutého úsekem valené pozdně renesanční hřebínkové klenby s jedním párem styčných trojbokých výsečí. Pravé nároží armováno nepravidelně stupněnou gotickou tesanou bosáží. Z historických detailů, po obnově fasády kolem roku 1990, vpravo žudru zůstalo zachováno renesanční ležatě obdélné pravoúhlé olištované tesané okenní ostění, v parapetech oken prvního patra pak raně barokní okřídlené hlavičky andělů.
Západní průčelí obrácené k budově někdejší radnice bylo zřejmě vstupním průčelím gotického kostela. je štítové, ve střední ose promodelované jednoosým rizalitem podloženým symetrickými skarpy – pozůstatky odbourané věže.. V rizalitu zaslepený vstup nad oválným záklenkem, nad ním osazena reliéfní, z kamene tesaná raně barokní kartuše rámující rodový znak Tiefenbachů (čtvrcený štít s prsním štítkem, ve dvou čtvrtinách stojící jednoocasý lev, prsní štítek se svislým trojdělením). Vlevo rizalitu lištové barokní ostění čtvercového okénka, šikmo vlevo nad ním v analýze uplatněno gotické hrotité okno někdejšího kostela s široce okosenou špaletou a hladce omítnutou zazdívkou ve špaletě.Jižní, boční průčelí s vyjímkou gotické armatury levého nároží a v analýze odhaleného hrotitého okna někdejšího kostela a v celém rozsahu hladké, tak jako ostatní průčelí. Ve vstupu hodnotné klasicistní jednokřídlé dveře skládané do motivu slunce s paprsky.
V interiéru budovy rozvržené do tří traktů se nenacházejí žádné stopy po středověkém kostele. Přízemí i první patro vzešlo z radikální renesanční a barokní přestavby je takřka celé klenuto valenými lunetovými klenbami, většinou hřebínkovými.
Hodnocení:
Objekt byl na faru z někdejšího raně gotického kostela přestavěn už koncem 16. století, což naznačuje, že středověký kostel byl jinou stavbou nahrazen poprvé už v době renesance.
Budova fary se zajímavými klenutými interiéry náleží k nejstaršímu architektonickému základu městečka a připomíná jako jediná dosud stojící památka jeho raně gotický horizont



umístění .st.. 549
Vlastník : církev římskokatolická

8. Sochy v okolí kostela


Sochy v okolí kostela (sv. Florian, sv. Jan Nepomucký, pamětní obelisk) byly přemístěny ke kostelu v roce 1979, kdy začala být budována horní zdrž Novomlýnské nádrže. Starý cihlový most ustoupil nově vybudované silnici.
Socha sv. Floriána byla na nynější místo, tj, na jihovýchodní stranu farního kostela přemístěna z Dyjské ulice. Je to barokní figura světce vybaveného obvyklými atributy: vědrem, kopím (praporcem) a zbrojí. Čtyřboký postament s proláklými boky je završen římsou a ozdoben rytými zrcátky. jedná se o barokní sochu nezanedbatelné historické hodnoty z druhé poloviny 18. století.
Socha sv. Jana Nepomuckého je umístěna po levé straně od dveří kostela. Na nynější místo byla přemístěna kolem roku 1980, kdy se budovala nová silniční komunikace přes Drnholec. Nešetrným způsobem byl zlikvidován barokní cihlový most z roku 1695, na němž byla tato socha umístěna.
Pamětní obelisk (pylon) byl přenesen ze stejného mostu jako socha sv. Jana Nepomuckého a byl umístěn vně ohradní zdi kostela na jihovýchodní straně prebystáře. jedná se o pozdně renesanční obelisk – hranolový postament po stranách dekorovaný reliéfními lvími hlavami s čelní stranou věnovanou pamětnímu nápisu. Na postamentu čelo s křížem flankováno volutovými křídly nesoucími římsu podkládající vlastní obelisk na proláklé nožce završený koulí. Obelisk je dekorován rolwerkem a beschlagwerkem, volutová křídla zatočená do symetrických kuželek doplněná palmetami.
Hodnocení:
Pozdně renesanční obelisk připomíná vítězství Fridricha z Tiefenbachu a jeho stavovského vojska nad císařskými u Dolních Věstonic v srpnu 1619. Ojedinělá pozdně renesanční memoriální památka pozoruhodného detailního zpracování. Bohužel v pokročilém stádiu fyzického rozkladu. pamětní spis s vyjímkou menší plošky zcela zvětralý, nahrazený omítkovou plombou. Totéž se týká i reliéfního dekoru.

9. Morový sloup

Vzmáhající se prosperita městečka na počátku 18. století se projevila i v jeho stavebním obrazu. domy kolem tržiště začaly být ve větší míře stavěny z pevného materiálu a jejich nadzemní prostory byly ve stále větší míře klenuté, jednotlivé domy se začaly zvedat do výšky prvního patra, tedy na úroveň renesanční radnice a fary. Stavební proměnu barokního městečka si svým drastickým způsobem vynucovaly požáry, v roce 1718 zde shořelo 33 domů, hned následujícího roku 34 domů a v roce 1724 téměř celý Drnholec (101 domů)
Barokní mariánský sloup pochází z počátku 18. století(1718). Návrh v průběhu výstavby,
možná krátce po ní, byl doplněn podezděnou tesanou barokní kuželkovou balustrádou. Autorem je třebíčský sochař Štěpán Pagan, jenž zhotovil řadu podobných děl na jižní Moravě (Jaroměřice 1716,Ivančice 1726, Hostěradice 1728). Za nejvýraznější jeho práci se považuje právě mariánský sloup v Drnholci, i když i na něm se projevuje umělecká závislost na tvorbě předchozí generace (podle kunsthistorika M. Stehlíka)
Uprostřed je čtyřboký sloup dekorovaný reliéfními obláčky s andílčími okřídlenými hlavičkami ukončený bohatou hlavicí nesoucí Immaculatu. Rohové pilíře podnože jsou zatíženy figurami svatých : sv. Jan Nepomucký, sv. Šebestián, sv. Florián a sv. Josef.
Jedná se o drobnou architekturu se sochami, zapsanou ve státním seznamu nemovitých kulturních památek. Uprostřed rozšířené části někdejšího tržiště před radnicí a farním kostelem byla umístěna tato barokní architektura dříve obkroužená dnes již chybějící tesanou kuželkovou balustrádou. Podnož je vyzděná z cihel vykazuje čtyřboký půdorys s rohy zdůrazněnými dvakrát odstupněnými pilíři završenými římsou. na podnoži čtyřboký sloup dekorovaný reliéfními obláčky s andílčími okřídlenými hlavičkami ukončený bohatou kompozitní hlavicí nesoucí Immaculatu.
Nepostradatelná součást historicko architektonického a umělecko historického fundamentu obce. její význam v historii barokního sochařství na Moravě přesahuje hranice místa. Důležitý prvek urbanistické struktury bývalého tržiště – náměstí.
Tuto stavbu chtěli krátce po druhé světové válce noví obyvatelé odstranit, zabránil tomu tehdejší farář. Kolem roku 1970 byla odvezena jedna ze soch na opravu do Brna, odkud byla vrácena až po mnoha urgencích po roce 1990. Sloup měl být kompletně opraven, avšak oprava nebyla dotažena do konce.

10.Pivovar

Jedná se součást širšího areálu zámku složená z trojkřídlé budovy zčásti obemykající dvůr v terénní sníženině pod jihozápadním nárožím zámku. hlavní dvě křídla pivovaru jsou jednopatrová se sedlovými střechami. Koncová trojosá část východního křídla obsahující bývalou varnu pod sedlovou střechou a námětkem a hřebenem o asi 2 metry výše. Dvorní průčelí hlavní budovy je hladké. Vnější průčelí je obrácené k příjezdové silnic, pročleněno šikmo ubíhajícím jednou odstupněným nezdobným soklem, vpravo pak lichou jednoosou arkádou o ležatě eliptickém oblouku .Sedm okenních os v patře je rámováno jednoduchými lisenovými rámci. Klenutý sklep., nadzemní interiéry převážně plochostropé.

Hodnocení:
V jádru barokní, klasicistně přestavěný hospodářský stavební soubor s dílčími novodobými stavebními úpravami. malebný soubor nižších hmot, dotvářející vžitou siluetu zámeckého souboru, nepostradatelný v modelaci jeho pohledově exponované podnože, zvláště, když byla ochuzena odvedením říčního toku a zničením mostu koncem druhé světové války.(byl vyhozen do povětří německými vojáky) Po dlouhá desetiletí zde existoval provizorní dřevěný most, který byl zapálen dětmi.
Doporučuje se návrh na prohlášení kulturní památkou.

11. Sýpka

Soliterní hospodářský objekt při někdejším dvoře Stuttenhofu na výšině jihozápadního okraje obce .Trojpodlažní těžká hranolová hmota završená sedlovou střechou. Delší průčelí sedmiosá. boční průčelí dvouosá. , uprostřed s dostatečně prolomenými manipulačními otvory, ve štítech oválné větráky. V hladké novodobé fasádě ležatě obdélná okna, zarámovaná lištovými ostěními.Boční vchod armován pozdně barokním pravoúhlým ústupkovým portálkem s lištou a uchy. v něm zavěšeno hodnotné soudobé přeplátované nýtované plechové jednokřídlo na původních závěsech. V interiéru částečně dochované tesařské konstrukce pater.

Hodnocení:
Pozdně barokní sýpka znovu postavená po požáru v roce 1772 zednickým mistrem Seiberlem a tesařem Kirchnerem. nepostradatelná, od druhé poloviny 18. století vžitá dominanta v panoramatu městečka. Intaktně dochovaná pozdně barokní stavba s mnoha zajímavými detaily.
Doporučuje se za kulturní památku.

12. Škola

Dnes budova, v níž je umístěn obecní úřad, pošta a místní knihovna
Budova je situována na jihovýchodní straně historického jádra v sousedství kostela a bývalé radnice. Solitérní jednopatrovou dvojkřídlou stavbu rozvrženou do půdorysného tvaru L, krytou valbovou střechou, charakterizuje vstupní průčelí obrácené na stranu ke kostelu. Je včetně mělkého středního jednoosého rizalitu sedmiosé, osově vertikálně symetrické. Rizalit je prolomen hlavním vstupem rámovaným pravoúhlým portálkem, osazeným v půlkruhem završené vpadlině. S vyjímkou oběhu profilované korunní římsy (poškozená profilace) dnes po novodobé úpravě průčelí v celém rozsahu hladké.
Prostory interiéru byly podřízeny užitným potřebám školního vyučování,začátkem devadesátých let 20. století interiér upraven k nynějšímu kancelářskému využití. Přízemí i patro v celém rozsahu plochostropé. vertikální přístup dvojramenným pilířovým schodištěm.
Hodnocení:
Pozdně klasicistní budova z let 1832-33, koncem 19. století rozšířená přístavbou křídla, prodělala koncem 20. století radikální stavební úpravy na kancelářský objekt, při nichž byly až na vyjímky odstraněny všechny klasicistní detaily a nahrazeny detaily typovými a velkosériovými. Architektonických detailů byly zbaveny i fasády.

Další objekty , jež jsou hodny zvýšené pozornosti

 náhrobek na hřbitově- z konce 17. století. pískovcový, téměř zničený
 kaplička na hřbitově se jmény kněží v Drnholci působících
 drobné církevní památky v katastru Drnholce – křížky, kaplička na Brněnské, kříž před kostelem , věnovaný obětem válek
 boží muka u rozcestí Novosedly- Drnholec- Brod nad Dyjí (stejný rozcestník je u hřbitova)
 dům č8 hotel
empírové stavby –v uspokojivém stavu
umístění st. 108
vlastník :Wornell s.r.o
 dům č. 10 (Quelle)
umístění:109
vlastník: Krška?
 dům č. 201 – Tyršova – pozdně barokní dům v urbanisticky exponovaném místě, znehodnocen pozdějšími stavebními úpravami
 dům č. 3 – řeznictví



Zmizelé, ale uváděné v seznamu památek



 sochy na mostě(vedoucím k zámku)- Herkules a Prométheus - zmizely před více než 30 let
 Dům č. 4 na náměstí
Umístění.st. 105/2
Vlastník. Drnholec
 Dům č. 6 na náměstí
Umístění:st. 106/2
Vlastník- Drnholec, pošta, zdravotnictví?


Zmizelé a nemluví se o nich
 barokní most (Zehnbruckenstrasse)
 kaplička obětem I. světové války
 zmizelé kříže




Jiří Janeček
Dělnická 1769183 Drnholec



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář