Jdi na obsah Jdi na menu
 


Je podivuhodné, jak zůstávají zachovány prastaré pověsti ústním podáním. Také o vzniku Mušova se odedávna vypráví, že vznikl za tří rybářských chýší a dosud se označují tři domky v Dyjské ulici jako ty první a nejstarší. Kde dnes stojí kostel mělo být pohanské obětiště.Tolik pověst.
První popis Mušova dává moravský historik Franz Josef Schwoy ve své knize Topografie Moravy z r. 1703. Schwoy byl vrchní správce Ditrichštejnského panství v Mikulově a proto Mušov dobře znal . Ve své knize píše následující :
Dříve byl Mušov mnohem pohlednějším místem než nyní a podle ústně zachované pověsti to mělo být město, o jehož zániku se nic neví, které bylo položené víc na sever, na tomto místě je jen rybářské předměstí. Historie říká, že Římané v době jejich válek s Markomany zde, na soutoku Dyje a Jihlavky měli svou stanici a pravděpodobně docházelo na tomto místě k četným střetům...........utrženo........byly špatně přístupné, protože byly ze všech stran obklopeny vodními příkopy a močály.
Založení dnešního Mušova se může předpokládat v r. 171 n.l. Z plánu obce se původní rozložení docela dobře dá vyčíst. Kromě rybářských domků v Dyjské ulici původně zabírala dvory kolem kostela, přibližně dnešní č.14 až č.37, na druhé straně domky č.98 až č.84, tedy asi 25 selských dvorů a několik chalup. Tato stará obec byla rozdělena hlavním řečištěm Dyje, vícero rameny Jihlavky, močály a jezírky. Uprostřed obce byly tři velké rybníky, které ovlivňovaly uspořádání tehdejší obce. Když později vedla Mušovem obchodní cesta, bylo nutno vystavět přes Dyji mosty a Mušov chránit branami.
S rozkvětem obcí v 13. a 16. stol. se také Mušov zvětšoval a z této doby asi jsou z největší části selská stavení na východní části obce. Západní část obce může poděkovat svému vzniku panstvu, jsou to z větší části bývalé dominikální domy, které byly většinou panstvem postaveny kolem r. 1750 za doby Marie Terezie. Během a po světové válce byly postaveny domy podél Říšské cesty a za hřbitovem.

Název obce a jeho vysvětlení

Původní nejstarší historicky zjistitelný název obce je Muša (Muscha) z r.1270. Ještě dodnes se užívá spolu s Musching a Muschau. O jeho významu jsou jen dohady.........utrženo.........ve starých dokladech najdeme jméno Musza resp. Muscha a teprve od 15.stol. se objevuje název Muschaw a tento zůstává zachován ve všech dalších listinách. Odchylky jako Moschau (1276) nás nemusí mýlit, protože tenkrát nebyl jednotný způsob gramatiky a psalo se foneticky.

Křesťanství - mušovská fara

S římskými legiemi, v nichž sloužili také křesťané, asi přišlo křesťanství již za vlády Kvádů také do naší domoviny. Historie hlásí, že markomanský král Fritigil kolem r. 400 n.l. byl již křesťan. V pohnutých dobách stěhování národů křesťanství zaniklo.
S vojenskými výpravami Karla Velikého proti Avarům se doneslo křesťanství znovu do dunajských zemí a také na Moravu, která byla krátkou dobu franckou kolonií. V roce 803 oddělil hranicemi Karel Veliký Salzbursko a pasovská diecéze obdržela Moravu. Němečtí kněží z pasovské diecéze začali od r. 800 kázat na Moravě, rozšiřovat křesťanství a kronika kláštera Lorch má záznam, že r. 818 byšov ( ? ) Reginhard von Passau byl u Moraváků. R. 845 se nechalo v Regensburgu pokřtít 14 slovanských knížat. Rastislav, kníže moravské říše, chtěl zrušit vliv německých kněží, proto v r. 864 povolal z Konstance řeckého mnicha Metoděje a jeho bratra Cyrila, kteří znali slovanskou řeč, aby Slovany obrátili na křesťanství. Přeložili bibli do slovanštiny a četli mši a evangelium slovansky. Podle pověsti měli v Kostele (Podivín) založit první kostel. Metoděj se stal biskupem v Nitře. Zemřel r.885 a je pohřben na Velehradě. R. 973 bylo zřízeno pražské biskupství, Morava byla přidělena pod tuto diecézi, ale dostala svého biskupa v Olomouci.
Loupeživími útoky Maďarů na Jižní Moravě bylo rozšíření křesťanství omezeno, ale kolem r.1000 začínají se také v naší domovině stavět první křesťanské kostely a kaple, ovšem jednoduché dřevěné budovy. Moravský historik Georg Wolny označuje Mušov za prastarou faru. R. 1048 je zřízen klášter Rajhrad ( klášter a kostel ), na jejich udržování byly zavedeny desátky. T.j. každý desátý díl obilí a vína patřil u židů kněžím, což Karel Veliký zavedl r.779 také u křesťanů.
Fary s desátkovým právem se staly velice výnosné a ponechávalo se patronátním pánům ( klášter, probošství, statek ), aby si je obsadili vhodným duchovním. Tím se stala fara a kostel nejen příjmem, ale také obchodem, o nějž se mohlo smlouvat a prodávat. Výhody z toho mělo panstvo, vesnice zůstala chudá. V r.1181 založil hrabě Wihelm von Pollau (z Pavlova ) klášter pro jeptišky Nebeská růže v Kounicích a předal jím mušovskou faru, kromě dalších 16-ti míst, s duchovními. Ale mušovské desátky od té doby patřily .....utrženo........
Podle historika Wolnyho daroval oltář barbory v r. 1482 mušovskému kostelu farář Martin, jeho opravu přenechal kounickému proboštu. Kněz sloužící mše byl placen úroky z prodaných pozemků mikulovského panstva ve výši 12 zlatých, dále z výnosu 1/8 vinice na klentnickém kopci a louky Stubnerin u vsi Novosedly.
Hlavní oltář, zrovna tak jako sám kostel, je zasvěcen sv. Leonardovi, který byl mluvčím u boha proti dobytčímu moru a jako ochránce dobytka, zvláště koní, požíval velkou úctu u sedláků. Na jeho svátek se sjížděli poutníci do Mušova na krásně vyzdobených koních a třikrát objeli kostel, byli vysvěceni za farářovi asistence, tak jak je to ještě dnes zvykem v Bavorsku, Tirolsku, Šumavě atd. Dále utrženo.................Při těchto poutích byly uspořádávány velké dobytčí a koňské trhy, protože koncem října končila pastva a vyhánění dobytka. Kolem r. 1560 byl Mušov již znám jako tržnice.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Byl Fritigil muž ?

(Pavel, 15. 7. 2011 3:08)

Všechny jiné prameny včetně papeže Jana Pavla II. označují Fritigil jako ženu. Máte nějaké důvody si myslit, že se jednalo o muže ?

Re: Byl Fritigil muž ?

(emery, 12. 2. 2012 16:55)

Nepochybně nebyl, žádný z pramenů o tom nehovoří - všude je zmiňována pouze jako královna (regina), tedy žena. Například v dopisu bývalého Ambrožova tajemníka diákona Paulina (354 – 431) sv. Augustinovi se kromě jiného praví, že královna „Když připutovala do Milána, litovala velice, že svatého biskupa, k němuž spěchala, již nenalezla, neboť již opustil tento svět.“ Paulinus později sepsal Vita Sancti Ambrosii (Život sv. Ambrože), kde uvádí další detaily - vždy ale hovoří o ženě!