Jdi na obsah Jdi na menu
 


V roce 1880 se v Drnholce vytvořilo družstvo, jehož první předsedou byl správce statku, císařský rada rytíř Alfred von u.zu Eisenstein. Plány na regulaci Dyje vytvořil zemědělský inženýr Hahnenann v Brně s rozpočtem 200.000 zl., z nichž stát měl uhradit 36.000 zl., země Morava 50.000 zl., Dolní Rakousko 30.000 zl. a občané obcí 86.000 zl.
Práce byla rozpočtena na 7 let. Proti regulaci protestovaly obce Nový Přerov, Dolní Dunajovice, Mušov a všechny obce při Dyji pod Dolními Věstonicemi, dále kníže Lichtenštejna jako majitel panství Lednice. Všechny námitky byly zamítnuty a regulační družstvo bylo ustanoveno. Vodní práva mušovského mlýna byla vykoupena za 45.000 zl., práva mlýna v Novosedlech za 65.000 zl.
V roce 1889 v době ukončení prací byly udělány 1 – 2 km dlouhé náhony k mlýnům Mušov a Novosedly. Regulační práce byly prováděny firmou Kanalbau Seidl u-Stolzenberg z Vídně. Níže několik vzpomínek na starou Dyji podle záznamů pana Josefa Liebera z Mušova.

Stará Dyje

Starou Dyji se muselo vidět. Byla to hodně široká řeka s klidným, ale mocným tokem zelenající se krajinou, loukami a poli, kolem mlýnů a milířů, procházející obcemi a městy, majíc ve svých vodách ryby a raky, krásná ve svém majestátu – to byla jihomoravská řeka. Dnes je tato krása pryč. Od té doby, co člověk břídí boží dílo a reguloval tok řeky, je s majestátností a krásou řeky konec.
Zde je několik vzpomínek na minulé časy:
Před regulací Dyje nebyly před povodněmi žádné obavy. Kolem Dyje bylo plno jam, rybníčků a jezer. Když Dyje vystoupila z břehů, nejdříve se toto všechno zaplnilo a větší část vysoké vody byla pohlcena. Kromě toho měla každá obec, ležící na řece, svůj mlýn, jehož stavidla měla regulaci – resp. byla přirozenými regulátory, takže i v létě potřebovala Dyje 3 dny, než se její vysoké vody vůbec u Mušova zpozorovaly. A když v Dyji vysoká voda byla, pro Mušov neznamenala nebezpečí, protože mezi tím už klesla voda Jihlavky a Svratky, které měly rychlý proud. Velké vody těchto dvou řek přicházely vždy o 2 – 3 dny dříve, nežli velká voda Dyje.
Velká voda Svratky se vždycky vylila s takovou silou do Dyje, že se hnala až po říšskou silnici, která ji zachytila a vrátila vody Dyje a Jihlavky do klidu. Tím se vysoká voda zastavila v Mušově a vedla vícekrát ke katastrofám, zvláště v letech 1888, 1900 a 1906.

Bohatství ryb v Dyji

Ve staré Dyji bylo velké množství ryb. Štiky, kapři, candáti, úhoři, okouni (dalších 5 druhů neumím přeložit). Tehdy bylo rybaření ještě výnosnou živností, často bylo obtížné prodat bohatý úlovek. Kolikrát se stalo, že na mikulovském trhu stálo 5 – 6 vozů s rybami a každý pátek od podzimu do jara, ba často i v létě, byly nabízeny ryby k prodeji. V roce 1857 bylo u horního mlýna chytáno velkou zatahovací sítí. Síť byla 50m dlouhá a 6m široká (hluboká). Při jediném zátahu bylo chyceno tolik ryb, že síť i s rybami musela zůstat 2 dny ve vodě, až bylo možno všechny ryby vychytat a uskladnit. Jediným zátahem bylo chyceno přes 60q ryb, většinou sumců, kaprů a štik. Největší sumec vážil 120 pf (70 kg). Co se s tolika rybami mělo dělat?
U mlýna stály velké lázně (dřevěný dům), které byly ponořeny do vody a byly tam uloženy ryby tak nahusto, že se skoro nemohly hýbat. Přivábeni tímto obrovským tahem přišlo plno kupců z široka daleka. Z Brna, Modřic, Mikulova a ryby postupně skoupili. Přesto ale lekla velká spousta ryb a musely být zahrabány na mrchovišti. Zrovna tak bohatý lov byl v roce 1862 nad mlýnem v Dolních Věstonicích, kde se tenkrát chytlo přes 50q ryb, většinou kaprů a štik, jen ¼ byli sumci. Regulací Dyje však bylo méně a méně ryb a dnes ani nestojí za to, kupovat drahá nářadí k lovení. Další úkaz zábrany vysokých vod regulací je zabahnění luk a zapískování rybníčků a prohlubin, ale i řečiště samotné Dyje. Bahno se v Dyji usazuje, takže některé úseky se zvýšily o 20cm a zvyšuje se nebezpečí záplav Mušova. Dříve byla vysoká voda Dyje jen kalná a nános nestál za řeč, za 10 let to byly sotva 3cm. Jak se to rýsovalo během století je nejlépe vidět na vchodu do starého kostela, kam se muselo předsíní vstupovat po několika schodech.
Usazování bahna mělo také své přednosti. K Mušovu patřící pastviny cca 120ha, byly bažiny, které stály po celý rok pod vodou. Rostlo tam rákosí a tvrdá ostrá tráva dávající kyselou píci a špatné seno. 2/3 bažin nemohly být projížděny vozem a často se stalo, že koně nebo krávy zapadly a musely být taháni ven. Nánosy bahna tyto močály postupně zanesly. Rákos a tvrdá tráva zmizely skoro úplně, na loukách se může jezdit a dávají to nejlepší seno i v době největšího sucha. Tak např. v roce 1921 a 1922, které byly velmi suché, dávaly 3 měřice 3000 – 4000 kg sena za 140 Kč za 100 kg. Tedy výnos 4000 – 6000 Kč.

Chytání raků

Dyje byla přeplněna nejen rybami, ale také raky. Mušovští raci nebyli známí jen v Brně, ale také na vídeňském trhu jako pochoutka a byli vyhledáváni. Zvláště raci samotáři měli vysokou cenu (Solokrebs?), 60 ks raků stálo 4 – 6 zl., 56 dkg ryb jen 16 – 25 krejcarů (jedno vejce stálo tehdy v zimě 2 krejcary). Raci se nejraději zdržovali v zabahněných mělčinách. Na hlubokých místech s prudkými břehy se zavrtali 30 – 40cm do břehu do vodorovných děr, kde bydleli a kam vtahovali svou kořist. Tyto račí díry sloužily jako skrýš úhořům (Muraal, Aalrutte), kterých zde bylo plno a když do díry vnikli, byli račímí klepety chyceni a raky požráni. Raci se chytali buď do košů, nebo ručně. Koše byly kuželovitého tvaru asi 60cm dlouhé, měly zpětné háky, aby raci, kteří do nich vlezli, nemohli ven. Chytali se také na rozdělané říční mušle, na staré zapáchající maso. Nejlepší návnada byla hnijící játra, na ta se raci chytali nejlépe.
Rybaření a chytání raků bylo tehdy tak výnosné, že dávalo více výnosů, než půllán. A tak často mnohý sedlák, který byl rybář a měl šikovnou manželku, přenechal hospodaření své ženě, nebo svému dorůstajícímu synovi, nebo svému pacholkovi a věnoval se zcela rybaření a chytání raků. V Mušově se chytalo hodně raků, tolik, že od května přes léto (je známé, že mimo měsíce s „r“, ryby naopak v měsících s „r“) šly týdně 1-2 zásilky do Brna nebo do Vídně. Menší raci se házeli zpět do řeky, jen ti největší byli nabízeni k prodeji. Kromě Mušova dodávaly také Dolní Věstonice, Brod nad Dyjí, Pasohlávky a Drnholec své chycené raky do Mušova, kde je přebíral pan Anton Kotzor k další expedici.
Dyje byla pro raky výborná. Její klidný tok, hodně bahnitých míst, mnohé tůňky, jezírka a rybníčky byly zaplněny šneky, mušlemi a hustými vodními rostlinami, které rakům poskytovaly hojnou stravu a dobré úkryty. V Mušově bylo odedávna zvykem v létě se chodit alespoň každou neděli koupat. S koupáním bylo spojeno také chytání raků, kteří se tahali hlavně z děr. Ale toto chytání nepatřilo často mezi příjemné záležitosti. Mnohdy se rak zapřel v díře, že se rukou nedal vytáhnout, kousal a štípal, že člověka přešla chuť na chytání. Pan Lieber tvrdí, že jednou jeden sáhl do díry a vytáhl ruku, totiž svou vlastní. Chycení raci byli přeneseni v rukávu košile, dole zasukovaném a až doma puštěni. Každou neděli byly v mušovských domech bujné račí hody, které si dnes ani ti nejbohatší nemohou dovolit.
Když ještě v Mušově a Dolních Věstonicích stály mlýny, bylo chytáno nejvíc raků, když mušovský mlynář zastavil vodu a věstonický mlel. To klesla v řečišti Dyje tak mocně voda, že mnohá místa zůstala na mělčině, raci lezli kolem dokola, tykadla jim trčela z mělké vody a mohli být dobře chytáni. Kdo takové místo našel, mohl chytat raky, až si řekl, že má dost. Toto račí požehnání mělo ale najednou svůj konec. V letech 1870 – 1880 došlo k račímu moru. Rozšířil se od Moravy po Dyji a raci vymřeli ročně na 5 – 10 km dlouhém úseku. Raci, kteří onemocněli, nezůstali ve vodě. Vylézali ven, kde nějaký čas byli ještě živí, ale zapáchali tak, že se jim každý vyhýbal. S raky vymíraly také říční mušle, které se objevily znovu v roce 1890. Všechny dosavadní pokusy s nasazením raků do Dyje ztroskotaly. V letech 1887 a 1893 vysadili pánové Josef Lieber a Josef Binder několik set mladých raků, které dovezli z Lanškrouna. U několika se zdálo, že se udrželi, protože v dunajovických a brodských vodách se pak raci viděli a také nějací chytili. K největším nepřátelům raků patřili sumec, ondatra, a úhoř. Často se našlo v útrobách sumců 4 – 5 raků.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář