Staré rodinné listiny z doby císaře Josefa II. - Svatební smlouvy z r. 1783
Císařský kolek 5 krejcarů.
Ve jménu sv. ducha, otce a syna.
Ctěný vdovec Franišek Beck, mušovský soused, s ctěnou a ctnostnou pannou Johannou ctěného Andrease Hofmanna, zdejšího souseda a staršího obce v manželství počatou dceru hodlá provdat. Se souhlasem svatebního otce a jeho přátel byly dohodnuty následující podmínky, které ihned po kněžském požehnání vcházejí v platnost. A sice přinese panna Johanna svému milovanému ženichu Františkovi výbavu, sestávající (uvedeny neznámé míry, Gwandten Freiäcker - jméno pole a z toho polovinu) nacházející se vedle Johanna Hofmanna, kromě toho půl osminy vinohradu na Křížovém kopci vedle vdovy Rinderin a 1 1/2 osminy vinice.......atd., do postele 1 duchnu, 4 polštáře, 2 prostěradla, 2 slamníky, 2 šály, 1 pokrývku, 2 ručníky, 1 záclonu a 1 kus hovězího.
Naproti tomu ženich František majetek jemu přinesený jeho manželkou Johannou se svým vlastním majetkem a vše k němu přináležejícímu spojí a nic z něho nevezme. Při smrti ženichově, jak je obvyklé v zemi, obdrží panna nevěsta 1/3, budiž jí přiřknut dům č. 51 podle soudního odhadu, další 2/3 obdrží potomci z tohoto manželství. Když ale po smrti ženichově nezůstane z tohoto manželství žádný potomek, pak dostane nevěsta všechno z dodaného i přijatého majetku za 2 třetin a 1/3 zůstává ženichovi k volnému disponování. Když by ale zemřel bez poslední vůle, tak z uvedené 1/3 platí 75 zl. za svoji duši na zádušní mši a to ostatní připadne pak nejbližšímu příbuzenstvu. Když ale nevěsta nebo příští manželka dnes nebo zítra před ženichem zemře, pak musí ženich za ni zaplatit 75 zl. na zádušní mši a nebo si vypůjčit na dům a z úroků zaplatit. Když ženich dá své nevěstě kapitál 12 moravských tolarů, se kterými může tato volně disponovat buď za svého života nebo i v závěti a kdyby náhle zemřela, pak je ženich povinnen 12 tolarů dát na její duši na zádušní mši.
...........následují podpisy..............
Pečetě na tomto dokladu jsou velmi významné, jedná se o staré mušovské selské pečetě. Pečeť Andrease Hofmanna je asi zděděna po Kasparu Hofmannovi (KH). Ukazuje znak německých sedláků - radlici a srp. Bohatě zdobená je pečeť J.H.Tammela. Uprostřed je erb se čtyřmi poli, kde jsou 2 lvi a orlí hlavy, nad tím je muž s půllitrem piva a hroznem. Pečeť Franze Liebera ukazuje křesťanský kříž s pětipaprskovou korunkou svobodných pánů. Pečeť Antona Heniga ukazuje holubici s palmovou větvičkou. Pečeť Matyáše Becka bohužel odpadla (pečeti podepsaných svatebních svědků, na str. 89 další svatební smlouva, dále výpis z pozůstalostního zápisu-str. 90, pokračuje se o povinnosti k robotě z r. 1777, dále celkový pohled zpět).
Pohled zpět
Kdo čte ve starých listinách, uložených v obecním archivu, musí se divit nad divnou řečí s mnoha cizími slovy, kterým často čtenář ani nerozumí. Ale jsou to listiny z dávných dob. Kdo se dívá do nejstarší mušovské církevní matriky, toho musí napadnout, že do r. 1645 jsou psány v jednoduché němčině, pak střídavě latinsky, německy a konečně od r. 1652 jen latinsky. Třicetiletá válka znamenala zničení němectví a Německa. Národ byl ožebračen, zesurověl dlouhými válkami a svými pány byl zneuctěn a podroben. Veškerý duchovní život, každá stará kultura se zdály zničeny. Francie se válkami stala nejbohatší zemí Evropy a král Ludvík XIV vedl v Paříži a Verssailles nesmírně nádherný a rozmařilý život včetně celého dvora.Tuto nádheru napodobovali němečtí šlechtici a knížata. Jejich největší pýchou bylo pokud možno chodit podle francouzské módy, opičit se po francouzském způsobu života a mluvit francouzsky a ne německy. S tím souvisel i pokles měšťanstva, záměny řeči, krojů, zvyků. Němčina byly opovrhovaná a učení písaři už nevěděli, jak by ještě mohli psát, aby ukázali, jak jsou chytří, zvlášť vůči obyčejným sedlákům takto vystupovali. Do ústního i písemného projevu vkládali plno latinských frází, které se objevují v dokladech té doby a svědčí o hlouposti autorů.
Ale německý duch se nedal zahubit. Z bídy tehdejšího života a z důvěry v boží pomoc vznikaly německé národní a náboženské písně, Způsobovaly zázrak na německém národě, dávaly mu důvěru a vnitřní sílu. Stateční němečtí básníci vyrostli z německého národa a dávali mu vnitřní náplň duševních a mravních hodnot. S hospodářským rozvojem přicházelo také umění a německá věda a němečtí básníci jako Grimmelshausen, Paul Gerhard, Klopstock, Lessingr, Herder, Fischer von Erlach jako stavitel, učenci Leibnitz a Kant, mistři hudby jako Sebastian Bach, Händl, Gluck, Haydn a Mozart a konečně kníže básníků Goethe (1749-1832) a Schiller (1759-1805) vybudovali to největší, co je vlastní německému národu. Nová síla vzrostla především v selském stavu všeobecným vzděláváním, jak je zavedla Marie Terezie a Josef II. Německý duch, německá síla se už nenechali zotročit. Bohatý duševní život německého národa probudil snahy po spojení národa, které začalo osvobozeneckými válkami v letech 1813 a 1848 resp. 1871. To vedlo k založení německé říše.Horší to bylo na poli politickém.
Svatá říše římská německého nhároda, založená r. 800 Karlem Velikým, se rozpadla ve 112 malých států, jejichž zemští páni často v četných válkách císaře zrádně opuštěli a dokonce proti němu bojovali. K tomu přicházelo, že vzdělanci se utápěli ve svých mašlenkách a snech a opuštěli realitu a politiku přenechávali jiným. 6. srpna 1806 vyhlásil poslední německý císař, vnuk Marie Terezie, František II., proti všem právům, že císařství německé zaniká a tisíciletá říše římská německého národa už neexistuje.
Císařský kolek 5 krejcarů.
Ve jménu sv. ducha, otce a syna.
Ctěný vdovec Franišek Beck, mušovský soused, s ctěnou a ctnostnou pannou Johannou ctěného Andrease Hofmanna, zdejšího souseda a staršího obce v manželství počatou dceru hodlá provdat. Se souhlasem svatebního otce a jeho přátel byly dohodnuty následující podmínky, které ihned po kněžském požehnání vcházejí v platnost. A sice přinese panna Johanna svému milovanému ženichu Františkovi výbavu, sestávající (uvedeny neznámé míry, Gwandten Freiäcker - jméno pole a z toho polovinu) nacházející se vedle Johanna Hofmanna, kromě toho půl osminy vinohradu na Křížovém kopci vedle vdovy Rinderin a 1 1/2 osminy vinice.......atd., do postele 1 duchnu, 4 polštáře, 2 prostěradla, 2 slamníky, 2 šály, 1 pokrývku, 2 ručníky, 1 záclonu a 1 kus hovězího.
Naproti tomu ženich František majetek jemu přinesený jeho manželkou Johannou se svým vlastním majetkem a vše k němu přináležejícímu spojí a nic z něho nevezme. Při smrti ženichově, jak je obvyklé v zemi, obdrží panna nevěsta 1/3, budiž jí přiřknut dům č. 51 podle soudního odhadu, další 2/3 obdrží potomci z tohoto manželství. Když ale po smrti ženichově nezůstane z tohoto manželství žádný potomek, pak dostane nevěsta všechno z dodaného i přijatého majetku za 2 třetin a 1/3 zůstává ženichovi k volnému disponování. Když by ale zemřel bez poslední vůle, tak z uvedené 1/3 platí 75 zl. za svoji duši na zádušní mši a to ostatní připadne pak nejbližšímu příbuzenstvu. Když ale nevěsta nebo příští manželka dnes nebo zítra před ženichem zemře, pak musí ženich za ni zaplatit 75 zl. na zádušní mši a nebo si vypůjčit na dům a z úroků zaplatit. Když ženich dá své nevěstě kapitál 12 moravských tolarů, se kterými může tato volně disponovat buď za svého života nebo i v závěti a kdyby náhle zemřela, pak je ženich povinnen 12 tolarů dát na její duši na zádušní mši.
...........následují podpisy..............
Pečetě na tomto dokladu jsou velmi významné, jedná se o staré mušovské selské pečetě. Pečeť Andrease Hofmanna je asi zděděna po Kasparu Hofmannovi (KH). Ukazuje znak německých sedláků - radlici a srp. Bohatě zdobená je pečeť J.H.Tammela. Uprostřed je erb se čtyřmi poli, kde jsou 2 lvi a orlí hlavy, nad tím je muž s půllitrem piva a hroznem. Pečeť Franze Liebera ukazuje křesťanský kříž s pětipaprskovou korunkou svobodných pánů. Pečeť Antona Heniga ukazuje holubici s palmovou větvičkou. Pečeť Matyáše Becka bohužel odpadla (pečeti podepsaných svatebních svědků, na str. 89 další svatební smlouva, dále výpis z pozůstalostního zápisu-str. 90, pokračuje se o povinnosti k robotě z r. 1777, dále celkový pohled zpět).
Pohled zpět
Kdo čte ve starých listinách, uložených v obecním archivu, musí se divit nad divnou řečí s mnoha cizími slovy, kterým často čtenář ani nerozumí. Ale jsou to listiny z dávných dob. Kdo se dívá do nejstarší mušovské církevní matriky, toho musí napadnout, že do r. 1645 jsou psány v jednoduché němčině, pak střídavě latinsky, německy a konečně od r. 1652 jen latinsky. Třicetiletá válka znamenala zničení němectví a Německa. Národ byl ožebračen, zesurověl dlouhými válkami a svými pány byl zneuctěn a podroben. Veškerý duchovní život, každá stará kultura se zdály zničeny. Francie se válkami stala nejbohatší zemí Evropy a král Ludvík XIV vedl v Paříži a Verssailles nesmírně nádherný a rozmařilý život včetně celého dvora.Tuto nádheru napodobovali němečtí šlechtici a knížata. Jejich největší pýchou bylo pokud možno chodit podle francouzské módy, opičit se po francouzském způsobu života a mluvit francouzsky a ne německy. S tím souvisel i pokles měšťanstva, záměny řeči, krojů, zvyků. Němčina byly opovrhovaná a učení písaři už nevěděli, jak by ještě mohli psát, aby ukázali, jak jsou chytří, zvlášť vůči obyčejným sedlákům takto vystupovali. Do ústního i písemného projevu vkládali plno latinských frází, které se objevují v dokladech té doby a svědčí o hlouposti autorů.
Ale německý duch se nedal zahubit. Z bídy tehdejšího života a z důvěry v boží pomoc vznikaly německé národní a náboženské písně, Způsobovaly zázrak na německém národě, dávaly mu důvěru a vnitřní sílu. Stateční němečtí básníci vyrostli z německého národa a dávali mu vnitřní náplň duševních a mravních hodnot. S hospodářským rozvojem přicházelo také umění a německá věda a němečtí básníci jako Grimmelshausen, Paul Gerhard, Klopstock, Lessingr, Herder, Fischer von Erlach jako stavitel, učenci Leibnitz a Kant, mistři hudby jako Sebastian Bach, Händl, Gluck, Haydn a Mozart a konečně kníže básníků Goethe (1749-1832) a Schiller (1759-1805) vybudovali to největší, co je vlastní německému národu. Nová síla vzrostla především v selském stavu všeobecným vzděláváním, jak je zavedla Marie Terezie a Josef II. Německý duch, německá síla se už nenechali zotročit. Bohatý duševní život německého národa probudil snahy po spojení národa, které začalo osvobozeneckými válkami v letech 1813 a 1848 resp. 1871. To vedlo k založení německé říše.Horší to bylo na poli politickém.
Svatá říše římská německého nhároda, založená r. 800 Karlem Velikým, se rozpadla ve 112 malých států, jejichž zemští páni často v četných válkách císaře zrádně opuštěli a dokonce proti němu bojovali. K tomu přicházelo, že vzdělanci se utápěli ve svých mašlenkách a snech a opuštěli realitu a politiku přenechávali jiným. 6. srpna 1806 vyhlásil poslední německý císař, vnuk Marie Terezie, František II., proti všem právům, že císařství německé zaniká a tisíciletá říše římská německého národa už neexistuje.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář