Jdi na obsah Jdi na menu
 




Děkujeme Vítězslavu Vítkovi za poskytnutí podkladů

346/K-45
11.ledna 1946


Státnímu zastupitelství

ve Znojmě.


Zavraždění 21 židovských příslušníků v Mikulově v dubnu 1945.


Dodatkem ke zdejšímu oznámení ze dne 27.listopadu 1945 čís. 345/K-45 sděluji, že byli na zákrok okresní kriminální úřadovny v Mikulově, rakouskou státní policií ve Vídni, zatčeni dva přímí účastníci hromadné vraždy 21 osob v Mikulově a velitel stanice Schutzpolizei v Mikulově. Podle zprávy státní policie ve Vídni zúčastnili se hromadné vraždy Josef Schulz, Christian Wolf, Leopold Poys a František Weber. Zadržen byl Josef Schulz. Leopold Poys a Otto Metelka. Posledně jmenovaný je ve vazbě státního zastupitelství ve Vídni, zatímco Poys a Schulz jsou dosud ve vazbě státní policie ve Vídni. František Weber má se zdržovati v Rakousku, jeho pobyt nemohl býti však vypátrán. Christian Wolf zdržoval se až do objevení hromadného hrobu v Neusidl am See v Rakousku, odkud zmizel neznámo kam. Týž ovládá perfektně jazyk maďarský a je zde domněnka, že se uchýlil do Maďarska.
Hromadná vražda byla provedena takto:
Asi 14 dnů před příchodem Rudé armády do Mikulova dostavil se do úřadovny Schutzpolizei jeden úředník tajné státní policie z Břeclavě, který se zajímal, co bude učiněno s 21 židy, kteří pracují v mikulovské cihelně. Byl vyrozuměn, že Schutzpolizei se dosud o tuto záležitost až dosud nestarala, protože je to případ břeclavského gestapa. Dva dny poté dostavil se do úřadovny Schutzpolizei v Mikulově feldwebel polního četnictva, který si přál mluviti s přednostou. Týž byl právě ve službě a proto byl přijat Leopoldem Poysem. Feldwebel se představil jménem Christiansen Jens a sdělil, že přichází v záležitosti Židů. Také on se ptal, co hodlá mikulovská Schutzpolizei se Židy učiniti. Po odpovědi, že židé spadají do kompetence gestapa, se ptal po jejich úřadovně. V té době opustilo již gestapo Břeclav a přemístilo se do Mikulova, kde bylo podřízeno krajskému vedení strany NSDAP.
Christiansen vyzval Poyse, aby ho zavedl ke krajskému vedoucímu Antonínu Soglovi. Rozhovoru mezi Christiansenem a krajským vedoucím Soglem byl Poys přítomen. Feldwebel se krajskému vedoucímu představil jako polní četník a udal své jméno. Poté Soglovi sdělil, že se dozvěděl, že v Mikulově jsou Židé. Vzhledem k tomu, že se fronta blíží, bude nutné buď Židy odtransportovat, nebo likvidovat (umlegen). Po krátkém přemýšlení rozhodl krajský vedoucí Sogl, aby Židé byli likvidováni. Jak toto rozhodnutí Poys uslyšel, snažil se vzdáliti, aby nebyl do záležitosti zatažen. Feldwebel Christiansen Jens však toto zpozoroval a zavolal ho zpátky a nařídil mu, aby ještě počkal. Nato Sogl se zeptal Christiansena, kdo odpravení Židů provede. Christiansen odvětil, že to obstará sám. Protože šlo o 21 Židů, vyžádal si asistenci. Sogl dal Leopoldu Poysovi rozkaz, aby určil 4 osoby Schutzpolizei k disposici feldweblovi Christiansenovi. Při té příležitosti nařídil Sogl, že jest dbáti největší mlčenlivosti o celé záležitosti. Christiansen s Poysem se odebrali poté do kavárny Stöckel, kde bylo ubytováno polní četnictvo. Zde informoval Christiansen pravděpodobně svého nadřízeného, který měl hodnost kapitána. Poys viděl, jak tento kapitán při rozhovoru pokynul hlavou na znamení souhlasu. Odtud odešli na strážnici Schutzpolizei. Po cestě prohlásil Christiansen, že potřebuje nutně osobu, která vykonává bezprostřední dozor nad Židy v cihelně. Poys ho odkázal na správce cihelny Eduarda Halmicha, který byl pak na stanici telefonicky povolán. Týž se dostavil asi po půl hodině. Christiansen mu nařídil, že Židé musí vykopati příkop, který musí býti do 19 hodiny hotov. Halmich přisvědčil a odešel. Rovněž Christiansen opustil za krátkou dobu stanici Schutzpolizei s poznámkou, „Vy jste slyšel, že krajský vedoucí dal rozkaz, aby mi byli poskytnuti 4 muži jako asistence. Přijdu na stanici v 19 hod. pro ně!“ Po celou dobu nebyl na stanici Schutzpolizei mimo Halmicha a Poyse nikdo přítomen. Až večer dostavil se velitel stanice Metelka, který byl od Poyse informován. Metelka se pozastavoval, že Schutzpolizei má dělati asistenci polnímu četnictvu, protože to však byl rozkaz krajského vedoucího, rozhodl zařaditi celou službumající skupinu. Jednalo se o Hauptwachtmeistera Christiana Wolfa, Oberwachtmeistera Františka Webera a Hauptwachtmeistera Leopolda Poyse. V té době dostavil se náhodou na stanici Hauptwachtmeister Josef Schulz, který byl rovněž k této službě určen.
V 19 hod. dostavil se Christiansen na stanici. Do cihelny jel Christiansen se Schulzem na motocyklu, zatímco Poys a Weber použili jízdních kol. Christiansen informoval se v cihelně u jednoho dělníka, kde Židé vykopali příkop. Tímto dělníkem byl pravděpodobně Stanislav Bodnarovský, později zastřelený neznámým ruským vojákem. Bodnarovský musel na příkaz Christiansena přinésti lopaty a zaříditi, aby všichni Židé – muži, nastoupili. Tam jim bylo sděleno, že zákop je příliš mělký a že se musí prohloubiti. Christiansen dal Schulzovi rozkaz, aby zatím hlídal ženy, které zůstaly v cihelně. Wolf, Weber, Poys a Christiansen odvedli muže v počtu asi 8, 400m za cihelnu k vykopanému zákopu. Protože mezi židy bylo několik jedinců nemocných a starých, roztrhla se skupina na dvě části. Christiansen šel vpředu s mladými a nechal tyto až do příchodu druhé části zdánlivě příkop prohlubovati. Poté dal rozkaz těmto osobám, aby lopaty odložili, starým mužům, aby sestoupili do příkopu a rozkázal „Srazte se dohromady, klobouky a šály dolů a seřadit se v zástup“. Vytáhl pistoli a dodal „Dříve než přijdou Rusi, budete zastřeleni“. Z bezprostřední blízkosti střelil pak jednoho po druhém do týlu. Wolf, Weber a Poys stáli údajně od místa činu asi 20m a počali se od popraviště vzdalovat. Christiansen však na ně zavolal a přikázal, aby přichystali ženy. Přitom vykřikl, že mezi tím musí tak ještě něco spravit. Krátce nato přišel Christiansen do cihelny a křičel proč ještě nejsou všechny ženy přichystány, aby mohly okamžitě odejíti. Na námitku, že se mezi nimi nachází jedna beznohá, druhá, že je krátce po operaci a že je zde jedno dítě, odebral se sám do místnosti, kde tyto ženy byly za řvaní vyhnány ven, přičemž prohlásil, že všechny musí jít kopat zákopy a že také nemocné se musí této práce zúčastniti. Christiansen tak jako u mužů šel vpředu se zdravými ženami, zatímco Schutzpolizei odváděli nemocné a staré. Než druhá skupina došla ke hrobu, provedl již Christiansen odstřelení žen z prvé skupiny. Osoby v druhé skupině musely přistoupiti těsně k příkopu v němž leželi usmrcení a těžce zranění Židé a pokleknouti, načež Christiansen vpálil jedné po druhé střelu do týlu. Pak skočil do příkopu, kde se jal skládati postřílené osoby. Odložené šaty a čepice, jakož i šály naházel na mrtvé a počal příkop zahrabávati. Příslušníci Schutzpolizei byli pak vyzváni, aby mu při zasypávání hrobu pomohli. Po ukončení práce odnesli lopaty do cihelny. Na cestě do cihelny vykládal Christiansen, že ušetřil jeden náboj a to tím, že matku s dítětem odstřelil jednou ranou. Dál se holedbal, že již likvidoval 200 Židů. V cihelně vypili v bytě Eduarda Halamicha nějaké víno a pak se rozešli.
Příkaz krajského vedoucího strany Sogla, aby o záležitosti nebylo nikde hovořeno, byl dodržován.

Antonín Sogl, nar. v Drnholci, příslušný tamtéž, krajský vedoucí strany NSDAP v Mikulově.

Jens Christiansen, feldwebel, Němec.

Poys Leopold, nar. v Zistersdorfu v Rakousku, tamtéž příslušný, rakouský státní příslušník, řím. kat., ženatý, stará se o ženu a děti, je v přítomné době ve vazbě rakouské státní policie ve Vídni I., Deutschmeisterplatz čís. 3.

Schulz Josef, nar. v Garmans, okres Mistelbach, příslušný tamtéž, rakouský státní občan, řím. kat., ženatý, otec 8 dětí, je ve vazbě rakouské státní policie ve Vídni I., Deutschmeisterplatz čís. 3.

Metelka Otto, nar. v Krzemuch, okres Most, příslušný do Reichenau, okres Neukirchen, řím. kat., stará se o jedno dítě, je ve vazbě státního zastupitelství ve Vídni.

Wolf Christian, nar. v Pulgárech, okres Mikulov, tamtéž příslušný, posledně bytem v Mikulově, Palavská 98, je vysoký, dobře živený, týž se zdržoval v Neusidel am See, odkud uprchl neznámo kam.

Weber František, nar. ve Znojmě, tamtéž příslušný, vyučen sazečem, uprchl do Rakouska.

Sikora Teodor, nar. v Zistersdorfu v Rakousku, posledně bytem v Mikulově, Brusičská 13. Je rakouským státním příslušníkem a má se zdržovati v Zistersdorfu nebo ve Gmundu. Je vysoké silné postavy, tmavých vlasů, podlouhlého obličeje, tmavých očí, nosil krátký anglický knírek a má chraptivý hlas.

Antonín Böhm, nar. v Neusidel am See, posledně bytem v Mikulově, Nové sady čís. 25, Je prostřední silné postavy, světlých vlasů, kulatého obličeje, šedohnědých očí a má se zdržovati se svou rodinou v Neusidel am See.

František Riedel, nar. ve Znojmě, posledně bytem v Mikulově, Na Jámě čís. 21, pochází ze Znojma, kde měl obchod se střižným zbožím. Tam také bydlela jeho manželka.

Leopold Dudek, asi 35 letý, pochází ze Znojma. Měl plavý knírek a uprchl do Rakouska.

Eduard Halmich, nar. v Mikulově, příslušný do Mikulova, bytem v Mikulově, cihelna. Jmenovaný uprchl a bydlel v ?. Schweinbartu v Rakousku u jistého Hauga, od něhož po odhalení vraždy uprchl a má se zdržovati ve Vídni.


Správce úřadu:
v z. Krejčí Augustin v.r.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář